HALF-LIFE: EVACUATION POINT
single

Personál výzkumného zařízení Black Mesa v Novém Mexiku to nikdy neměl jednoduché. Své by o tom mohl vyprávět i Gus Gamelton - obyčejný výtahový technik, který podobně jako stovky jiných postav v alternativních scénářích zažije důsledky nevyhnutelného incidentu způsobeného v laboratoři neobvyklých materiálů. Jak se s náhlou situací vypořádal údržbář bez bojových zkušeností? Nuže, zde přináším jeho story.

„Budík mě tahá na sedmou hodinu z postele, na ubikaci tma jak v karpatským hradu, ale šichta nepočká. Hledám vypínač, abych si na oblékání trochu posvítil, ale nějak ho nemůžu najít - to zas byla včera kalba! Šmátrám rukama kolem sebe a po chvilce rozsvěcuju baterku. Záhy objevuju spínač od dveří, takže padám z nevábné kobky pryč. Na chodbě se zdravím s údržbářem Ferdou, ten jí ještě má po večerní oslavě v Lambda komplexu jak z praku, takže se nechce moc vykecávat. Kousek dál potkávám vědce, ty jsou ale nafrněný – s proletariátem se nebaví, ale komandování jim jde náramně! Já vlastně taky nejsem na sáhodlouhé diskuze o Planckově konstantě, rozhodně ne v tomhle stavu; musím se nutně dostat na hajzlík, trošku si ulevit. Rozrážím dveře od první kabinky s nadějí, že mé trápení je u konce, ale co to? Nějakej darebák odšrouboval porculánovou mísu, takže jsem skoro spad do abnormálně široký odpadní roury! Co je tohle za bordel? Kdybych se já takhle staral o zdejší výtahy, tak na pracovišti zařve víc vědců na následky pádu do prázdna, než v důsledku palby jednotek Black Ops! Zatracenej Ferda, já mu dám co proto! Druhá kabinka je obsazená, až ve třetí si konečně ulevuju. Sotva se utřu, už slyším parťáka Jožku, že je třeba pořešit nějakou neplechu v sektoru G. Tož, jde se na to. Cestou na místo zbaštím sendvič v útulný závodní kantýně a uháním na ranní jízdu podzemkou. Na lešení u ventilace vidím Ferdu, kterýmu nedopatřením spadnul žebřík a on nemůže slízt dolů. Jeho prosbu o pomoc fakuju, to má za tu blamáž na WC! Nastupuju do vagónu, přítomnej vědátor má sice nějaký blbý kecy, ale ať si políbí - přece kvůli němu nebudu chvátat! Vláček kolejáček se rozjíždí, když tu náhle rána jak sviňa, okolí rozzáří nazelenalé záblesky, vypuká panika, já dostávám šlupku do kebule a omdlívám…“

Modifikace obsahuje 24 map, většina z nich je zpracována nadmíru kvalitně. Ocenit lze textury ve vysokém rozlišení, nové objekty, povedené skiny zbraní i nepřátel, během hraní zazní též nové zvuky a melodie. Celkový grafický dojem připomíná výborný HL: Echoes. Akční složka nevybočuje z obvyklého průměru - nepřátel a smrtonosných hraček je dostatek, zdraví lze doplňovat lékárnami i nástěnnými dobíječi, k ochraně před kulkami poslouží balistická vesta ochranky, později dobíjecí vojenská verze. V pokročilejší fázi nechybí vzájemné bitky různých typů protivníků mezi sebou. Příjemným aspektem modu je zakomponování logických zádrhelů, jejichž úspěšné vyřešení umožní další postup příběhem. Nesmí zde chybět hledání předmětů, obsluha spínačů, obcházení kaluží s probíjející elektřinou nebo směrování laserových paprsků pomocí zrcadel v laboratorním komplexu. Mod obsahuje i jednu poněkud hororovou kapitolu. Autor se nebál do svého díla zahrnout ani pár vtípků – zombík zamrzlý v ledu, helma na hlavě s headcrabem, apod. Sympatické je též využití funkčních zrcadel. Tohle všechno hráče dozajista potěší, modifikace však obsahuje též řadu nedostatků. Dejme ale napřed slovo hlavnímu protagonistovi:

„Probouzím se v tmavým skladišti, palice bolí jak střep. Otevřu dveře a hned na mě útočí nějakej parazityckej šmejd. Vletím do další místnosti a vyzbrojim se zahnutým pajcrem. Teď můžu tu chamraď pěkně zpucovat! Plížim se potemnělou chodbou a čekám co na mě vybafne. Rychle otevřu dveře do dalších prostor a heleďmese – zase Ferda a čumí jak puk! Přes zamčenou závoru mi říká, že je třeba zprovoznit výtah a zmizet vodcaď jak jen rychle to pude. Vzájemnou nasranost necháváme stranou a já slibuju, že se o únikovou cestu postarám – na výtahy jsem koneckonců expert. Během téhle fušky testuju pumpovací brokovnici na infikovanýho hlídače s obrovskýma pařátama a rychlopalnou pistoli na nějaký elektrický parchanty snad z japonskýho komixu. Jen čekám, ze který mrtvoly vyleze zubatej vetřelec… Hlavní je, že výtah zase fachá jak má, takže vezmu Ferdu a šup dovnitř. Jéžiš, ten vůl zakop (asi to způsobily ty promile v žíle), dveře vod výtahu se zaklaply, takže jedu nahoru sám. Snad to Ferda nějak přežije... Jsem zpátky na ubikacích, ale chodbu hlídá obrovská potvora. Vypadá fakt nebezpečně, radši se proplížim přes hajzlík a šup do ventilační šachty. O pár místností a kopici mrtvejch hnusáků dál potkávám sekuriťáka, kterej mi fajnovým šestiraňákem prostřílel cestu vpřed. Tam zažívám skutečný horor nebo je to snad halucinace, páč zbytkáč v krvi umí svý? Každopádně jsem získal přístup do další části komplexu, kterej střeží latexový divoženky se znalostí kung-fu. Nabídky k seznámení skončili rychou výměnou olova i mého spodního prádla, a já notně pocuchán na těle i na duši pokračuju drezínou do… Do řiti! Koleje znenadání končí a já padám do hlubiny. Ježíšku na křížku, vochraňuj mě vod zlýho, kurňa…“

Největší slabinou modu jsou bezesporu různé více či méně závažné bugy. Čas od času nefungují skriptové situace (vědec neotevře dveře, vojáci nereagují na hráčovu přítomnost, výtah se nerozjede, apod.) a nezbývá, než načíst mapu od začátku. Ačkoli je celkový design díla na velmi slušné úrovni, sem tam se dají zaznamenat poněkud odfláknuté části, případně ne zcela logická návaznost oblastí. Vyjímečně lze narazit na neviditelnou stěnu nebo přeskakující texturu. Častou výtku si vysloužila celková ponurost módu, co se nasvětlení scén týká. Úsměvné je, že postavy hráče oslovují „Freeman“, ačkoli v zrcadle na začátku hry vidíme obyčejného chlápka v pracovní kombinéze. A ten nám zrovna chce ještě něco sdělit:

„Fujtajxl, to byla klika jak cyp! Naštěstí jsem spad do vody a moh se trošku osvěžit. Vyšplhám se po žebříku nahoru, vlítnu do dveří a tam mě přepadaj hovada v maskáčích! Naštěstí jsem čim dál tim lepší šútr, likviduju ty dva votrapy a jedu nákladnim výtahem nahoru. V garáži zachraňuju jednoho z kolegů a díky výjimečně ochotnému vědátorovi vycházím na povrch vdechnout trochu čerstvýho vzduchu do frňáku. Se štěstím ustojim útok shluku vetřelců a v poničené hale sleduju s hubou do kořán přestřelku mezi mariňákama a ňákejma černejma bojovníkama bez označení. Hergot, co to má znamenat? Neposlal je Putin rovnou z Ukrajiny? A kdo zachrání vědce i obyčejnej dělnej lid z tohohle pekla?! Trpělivě čekám, až si borci vyřídí svý účty, ve správnou chvíli dorážim ty co zbyli a radši zdrhám pryč. Pak v nějaký labině skládám dohromady barevný paprsky, to sem fakt nežral! Doma složím sotva jednoduchý pucle (navíc jen díky aplikaci nadprůměrný síly než rozumu) a teď mam řešit tohle – ty vědátoři jsou fakt magoři! Po čase jsem ale venku, sice mě prohnala přerostlá obluda křížená s krematoriem, ale na rozdíl od místních pistolníků jsem jí utek včas. Na zdejším vlakovém seřadišti jsem narazil na těžce raněnýho Ferdu, ty holomci ho pěkně zřídili! Ale to neměli dělat, od teď je to vosobní. Až najdu toho šmejda, kerej za tim stojí, tak mu tu kušnu pěkně zmaluju, i kdyby to měl bejt nějakej vysoce postavenej manažerskej šulin s kufříkem v ruce…“

Evacuation Point nabízí typickou hratelnost, na jakou jsou hráči Half-Lifu zvyklí. Vizuální dojem je nadprůměrný, ozvučení taktéž a herní doba se různí podle toho, na kolik problémů narazíte. Když více co a jak, modifikaci zdoláte pod 2 hodiny. Závěrečné utkání s netradičním bossem je vcelku nápadité. Škoda jen otravných bugů a celkové ponurosti i v místech, kde to není nezbytně nutné. Stažený soubor s modem lze rozbalit a spustit na libovolném disku, není nutné vlastnit Half-Life, ani mít nainstalovaný Steam.