HALF-LIFE: UPLINK EXTENDED
single

17. 6. 2082 10.25am - Výzkumná oblast Black Mesa - Nové Mexico (2 hodiny po katastrofě začaly armádní jednotky s bombardováním oblasti)

Jmenuji se Gordon Freeman, jsem zaměstnancem ve výzkumném komplexu Black Mesa, oddělení pro výzkum zvláštních materiálů. Dostal jsem se do odlehlé části komplexu, snažím se nechat své protivníky daleko za sebou. Běžím potemnělou chodbou, najednou mě zastihne ohlušující výbuch, tlaková vlna mě odmrštila kupředu.

Na svém zadním plátování mého HEV obleku cítím sílu exploze a nárazy úlomku trosek. HEV oblek zachránil můj život, podstatnou část síly té exploze absorboval energetický štít obleku, hladina energie je teď na nulové úrovni. Také jsem schytal pár šrámů.. upadám do bezvědomí, za nějaký čas se probírám z mrákot, při pohledu dozadu zjišťuji, že chodba, kterou jsem přišel, je zavalena hromadou trosek, které jsou následkem té exploze.

Též shledávám, že jsem v nějaké místnosti s dalšími lidmi. Rozhlížím se po okolí, nalevo ode mě jsou mohutné hydraulické vrata, složená z pancéřové oceli, s příměsí titanové slitiny. Napravo, o úroveň výše, vidím dveře výtahu, v levé části nahoře postřehnu dva muže, jdu jejich směrem po schodišti, jenž jsem měl přímo naproti sobě. Jak později zjišťuji, jeden z nich je z vědeckého týmu a druhý je součástí bezpečnostní služby v oblasti Black Mesa.

Z rozhovoru mezi Barney Calhounem a Profesorem..
B.C: „Profesore, prosím, pojďte se podívat, je tu údaj, který by jste měl vidět.“ Prof: „Hned jsem u vás. Ano, máte pravdu, vidím tu nárůst teploty, a zároveň i radiace. To musí pocházet od místního reaktoru, nejspíše ho poničilo to ostřelování komplexu.“ „Obávám se, že jeden z nás bude muset jít dolu, něco s tím udělat..“

B.C „Vy, ani já nemáte ochranný oblek, ta radiace by mohla být osudná! Kdo jste sakra vy?“
Prof: „Vy jste určitě z laboratoře po výzkum zvláštních materiálů, ano, poznávám vás. Vidím, že máte na sobě ochranný HEV oblek, bude se vám hodit. Je potřeba, aby jste v dolní části tohoto zařízení zkusil znovu spustit systém chlazení reaktoru.“
„Bude ještě potřeba se spojit s centrálou. Potřebujeme otevřít ta vrata, co jsou dole pod schody, šel jste kolem nich, bohužel odtud z těchto terminálů nejdou otevřít, takže bude potřeba aby jste anténu satelitu nastavil ručně.“

B.C: „Odemknu pro vás výtah, ale dolů s vámi nepojedu, někdo musí dát pozor tady na profesora..“

Prof: „Níže se nacházejí stanice první pomoci, jak vidím, přijdou vám vhod, také tam jsou i dobíjecí stanice pro váš HEV oblek.“ B.C: „Jak vidím, nemáte nic na obranu, dole jsou místa, kde jsou zásoby, pro případ nouze i nějaké ty zbraně.“

Vstupuji do odemčeného výtahu, sjíždím o patro níže, v chodbě nacházím moji první zbraň, je to páčidlo. Prosekávám se přes krabice za nimiž mně čekal souboj s dvojicí mozkokrabů. Pokračuji dále prozkoumáváním chodeb, u mrtvoly chudáka bezpečáka jsem našel beretu. Pistole má sice v zásobníku jen pár nábojů, ale v pouzdře byl naštěstí rezervní zásobník s náboji.

Současně se mě podařilo najít pár ručních granátů.. o pár chodeb dál, trojice headrcabů projevuje svoji nelibost nad přítomností mojí osoby.. „Dostali svoji lekci.“ Našel jsem tu humanoidní bytosti, střílecí elektrické výboje, jednu z nich jsem nachytal u plynové láhve, jež odvedla svou práci na výbornou.

Narazil jsem na zvláštní věc, a to laserové claymore miny, ,pravděpodobně tu tedy nejsem sám, nástrahu odpaluji hozením granátu. Dostávám se do skladové haly, v níž dominuje rámový jeřáb u stropu, ostřím zrakem zpozorovávám nové nepřátele, vojáky jednotek H.C.U. (Hazard Combat Unit). Jejichž MKR puška je pro mě vítanou posilou pro můj arzenál.

Přemýšlím nad cestou dál, vidím, že nahoře je lávka, kde je stanice první pomoci a dobíjecí stanice pro můj HEV Suit, kousek dál je spínač, který uvedl do chodu plošinu jeřábu. Doplňuji si zásoby, a při první vhodné příležitosti skáču na rameno jeřábu. Ocitám se na místě, kde jsou uskladněny lodní dopravní kontejnery. Přeskakuji na nejbližší dopravní kontejner, doplňuji si ruční granáty do rezervy.

Vyvozuji, že o úroveň níže mají vojáci své bojové postavení a právě mají co dělat s bleskovrhači. Přspívám svým podílem do nastalé bitky a zmocňuji se kulometu, jež udělal s bleskovrhači krátký proces. Dosahuji soutěsky, kde jsou nastražené výbušniny, překvapil jsem vojáka, který právě upevňoval poslední kus C4 na jakési dveře. Odpaluji detonátor, C4 se o vojáka postarala, přicházím ke dveřím, které byly objektem vojákova zájmu.

Zjišťuji, že jsem u budovy satelitního vysílače, vstupuji dovnitř a výtahem jedu o úroveň výše. Ručním ovládáním nastavuji satelit do požadovaného směru a odesílám zprávu pro centrálu. Střecha budovy exploduje, do budovy se slaňují vojáci. Po zuřivě urputné bitce, mi dochází, co se dá dělat s chlazením reaktoru.

Jediná možnost je urychleně aktivovat nouzový okruh. Cesta z budovy je zavalená, pomocí ručního kola otevírám poklop v podlaze, místnost se tím zároveň zaplavuje vodou. Dostávám se do servisní šachty, která je rozdělena trubkami, u mrtvoly bezpečáka si beru brokovnici a náboje. Šachtu slabě osvětluje radioaktivní sliz, v jeho záři vidím zombii, jak si táhne mrtvolu nebožáka vědce.

Překračuji opatrně mezerou v podlaze a překvapuji zombie. Dostávám se k jezírku radioaktivního slizu, nahoře mě překvapují přísavky. Za světla baterky pokračuji podél trubek a likviduji zombie a headcraby. Dostávám se k ocelovému žebříku směrem vzhůru, žebřík náhle končí. Ale naštěstí je zde parovodní potrubí, po kterém se dostávám až nahoru.

Nahoře sešplhávám po oplocení kolem parovodu, rovnou do výměny názorů mezi vojáky a bleskvrhači. Pokračuji podél lodních kontejnerů, až k drátěné bráně do skladiště s jeřábem. Konečně se dostávám k výtahu do haly. Vyjíždím nahoru a vidím bezpečáka v plné práci.

Prof: „Dělejte něco prosím!“
B.C „Sbíhá pod schody a začíná likvidovat dvojici headcrabů...“
B.C: „jednoho jsem dostal!!“
Moje brokovnice se postarala o druhého headcraba.
B.C: „Tady dole něco chcípnulo!“

Pancéřová vrata jsou teď otevřená, dostávám se do terminálové místnosti, v níž jsem svedl náročnou bitku se sonickými psy a plivači slizu. Procházím kolem odpočinkové místnosti, kde je, jak vidím, poškozená zeď, ale i dva staří známí headcrabové. K jejich velké smůle, šikovně hozený granát vytrhl ze zdi automat na coca-colu a umožnil jim blízké setkání s ním...

Uzavírám přívod chlazení z protržené trubky. přicházím do servisní chodby, nad mojí hlavou se táhne ventilační potrubí, které náhle spadne, za doprovodu mohutného vzteklého řevu, jenž zjevně pochází od velkého monstra. Když se konečně okolí přestalo třást, vidím, že jediná cesta je přes spadlou ventilaci, v ní potkávám dotěrné snarky. Trhlinou se propadám do obřího počítačového sálu, kde nacházím původce toho strašného řevu, je to Gargantua, likvidující vše živé ve svém dohledu..

Proti tomuhle monstru nemám žádnou šanci na výhru, obracím se do chodby, která byla původně za mými zády. Cestou minu kancelář, ve které vědec marně bojuje s dvěma headcraby...

Běžím cestou necestou, dokud jsem nenašel východ...