HALF-LIFE: URBICIDE
single

Musím se přiznat, že mám určitou slabost pro dílo Thobiase Fasta vystupujícího pod přezdívkou Forsete. Jeho styl práce jsem poprvé ochutnal prostřednictvím dobrodružství mariňačky Jane Doe (viz kompilace Sum) a nepřestává mě fascinovat dodnes. Ačkoliv své mody staví na typických vlastnostech Half-Lifu, nemá potřebu rozjíždět velkolepé příběhy, rozšiřovat oficiální kánon ani měnit zavedenou hratelnost. Vždy nabídne komorní příběh v propracovaných kulisách s kratší herní dobou. Aktuálně recenzovaný Urbicide je jeho nejnovější dokončený projekt.

Příběh začíná textovým uvedením do děje, jehož hlavním hrdinou je vedoucí skladu Bruce, který se ocitá uprostřed vetřelčí invaze způsobené vědeckými pokusy v Novém Mexiku. Dějištěm tentokrát nebude mýty opředená Black Mesa, nýbrž běžné město potýkající se s následky incidentu. Pro řadu obyvatel znamená náhlá situace konečnou stanici; před podobným osudem se odvážný skladník pokusí zachránit svou snoubenku Rebeccu, která se nachází poblíž městské nemocnice. Nebezpečná cesta za milovanou osobou může začít.

Thobiasovou nejsilnější stránkou je bezesporu zpracování map, jenž mají patřičnou rozlehlost, zaplněnost a kvalitu. Skladiště, pokoje, chodby i ulice jsou vytvořeny s citem pro detail a uvěřitelnost. Typický leveldesign předvádí zejména na velkolepých kanalizačních systémech, zpracování odpadů, apod. Mám podezření, zdalipak autor nevystudoval vodohospodářské inženýrství či příbuzný obor, protože styl, který mě oslovil ponejvíc v Autonomy Lost, je samozřejmě patrný i zde. Rozlehlé prostory mají kromě své estetiky i praktické využití: lze odstřelovat nepřátele z bezpečné vzdálenosti, což je vhodné zejména u elektro-alienů či elite-gruntů (jen škoda, že není k dispozici nějaká sniperka). Vedle propracované kanalizace se dějištěm střetů s protivníky stane zejména městská nemocnice, jejíž zpracování člověku téměř vyrazí dech! Čisté chodby, prosklené prostory, nástěnky ve vysokém rozlišení a všelijaké detaily pozvedávají vizuál na vyšší level. Zpočátku poklidný průchod zdravotnickým zřízením vyústí v nekompromisní řežbu s jednotkou HECU, jejíž členové neznají slitování - jejich chyba! Finální destinací je pak bytový dům, do kterého se Bruce dostává úzkými uličkami plnými haraburdí - už chybí jen ležící smradlavý vágus se zabalenou placatkou v ruce…

Hratelností nevybočuje Urbicide z normálu. Takže kombinace průzkumu, boje a řešení puzzlů je hlavní hráčovou činností, přičemž všeho je zde dostatek. O parádně vyobrazeném prostředí, které je radost procházet, jsem se již zmínil. Souboje mají patřičnou šťávu, obzvlášť v případě zapojení většího počtu protivníků. Brzy po začátku oceníte v boji s přesilou upevněný kulomet a později na střeše nemocnice dojde i na obligátní bossfight. Zbraní je tak akorát a každý kousek zde nalezne své uplatnění - snad kromě vojenských výbušnin, které jsou k dispozici až ke konci příběhu. Sympatickým prvkem je přítomnost hůře dostupných míst, jenž skýtají bonusovou výbavu v podobě nábojů nebo lékáren. Tyto oblasti navštívit nemusíte, ale ochudit se např. o pár krabiček patron do magnuma není nejlepší nápad… Zvlášť při hraní na nejvyšší obtížnost je každá výhoda k dobru! Zdraví lze doplňovat lékárnami, vojenskými dobíjecími panely nebo z automatů na pití a sušenky. Zamrzí nemožnost použití ochranného armoru, ale jelikož nemá Bruce žádný hazard-suit nebo bojovou vestu, nedá se nic dělat - do košile si tekutou ochranu nenalijete. Během hraní sice narazíte na několik jasně zářících energetických kontejnerů, ale jste nuceni je nechat ležet ladem. Napadlo mě, že mohl autor umožnit hráči po prvním dohrání obléct mariňáckou vestu, kterou by při druhém průchodu modem mohl těmito kanystry dobíjet. Co se hádanek týká, většinou jde o hledání klíčů k zamčeným dveřím, šoupání beden pro přístup na výše položená místa, odpalování uzavřených vchodů, apod.

Grafické prostředí map je vskutku nádherné. Namátkou zmíním třeba textury ve vysokém rozlišení, povedené modely postav (v drtivé většině případů mrtvol nebohých měšťanů), světelné efekty při teleportaci Xeňanů, vylepené filmové plakáty, časopisy na stole, atd. Jako kontrast působí několik 2D spritů jako z legendárního Duke Nukema. Poněkud nepatřičný je však vizuál zbraní odpovídající mateřské hře bez HD-packu. Jejich nazvučení je sice odlišné (podobně jako v předchozích Thobiasových modech), ale raději bych ocenil v Bruceových rukách např. současnou AR-15, moderní brokovnici, místo páčidla třeba palici (pár se jich na chodbách povaluje), atd. Naopak potěší nové doprovodné melodie nebo propracované skriptové sekvence, ve kterých kupříkladu bojují vojáci s vetřelci, projíždí těžká technika, vybuchuje okolí nebo jiné úchvatné scény. Děj je doprovázen anglickými titulky, takže by neměl hrozit nějaký zásek.

Pro celkové zhodnocení Forseteho aktuálního počinu musím uvést, že se jedná o dosavadní vrchol jeho tvorby, který obsahuje typické vlastnosti a postupy, které máme jako hráči rádi. Směsice reálného prostředí, nelítostných soubojů a klasických hádanek je správně vyvážená a dostatečně kompaktní, ani atmosféra dílu nechybí. Přes nespornou kvalitu bych ale ocenil, kdyby byl autor příště trošku ambicióznější při zavádění novinek. Každopádně nic Vám nebrání užít si půldruhé hodiny trvajícího povedeného singlplayeru ze světa Half-Life. Forseteho práci se rozhodně vyplatí dál sledovat!