Objevím se na startu, otočím se, vejdu a vidím auto s tankem, za prosklenou výlohou. Vrátím se, kde upřu pohled nahoru. Skví se tam zajímavě řešený prostor, který vypadá poměrně k světu. Ty velké větrací šachty. Vlezu do průchozí šachty, zlikviduji nepřátele. Přeskočím ke spínači a vrátím se chodbou do místa začátku. Do otevřeného skladu si jdu vzít brokovnici a energii. Zároveň aktivuji tlačítko, v nové sekci vstoupím do dveří First Aid. Po eliminaci Alien Grunta si doplním zdraví a prolezu šachtou u země dál. Loading, změní se vyznění světla a tmy hry.
Z první mapy soudím čtvercové uspořádání designu, nevypadající ale nijak odpudivě. Srší zajímavým konceptem, protože se mi docela zamlouval. Styl několika nutných spínačů taktéž oceňuji, samozřejmě se bavíme o začátečnickém umu autora. Nebo někoho, kdo měl potřebu to pojmout trošku jinak, než se většinou lze dočkat u jiných děl. Rozměrové proporce jsou též nepříliš frekventované, co do odsazení a četnosti užívání, v oné první části hry, z celkových čtyř. Ve druhé mapě se to příliš neliší, ale dochází k postupnému prodlužování rozměrů na šířku.
Co se týče děje, je na hráči, aby si opatřil adekvátní zbraně a s nimi poté zneškodnil dané potvory či vojáky, co na své cestě potká. Může to učinit přes řadu jednoduchých místností, kde se vždy něco nachází, ať už automaty na doplnění nebo samotná výzbroj k hromadnému způsobení poškození biologickým bytostem a organismům. Tak si zablbnu s pistolí, páčidlem, brokovnicí, samopalem, výbušninami, granáty a s energetickými kousky. Na Headcraba, Alien Slave, Alien Grunta, Houndeye, Barnacle, Tentaacle, vojáka a jakousi znetvořenou kreaturu.
Ve třetí mapě, co je aktivní teleport, se dá vylézt po žebříku nahoru k vědci, ale ne z pozice žebříku. Jakmile jsem byl na ochozu, šel jsem podél zábradlí k monitoru a tam přeskočil ke stěně. Dalo se to úplně jednoduše, tak bylo možné aktivovat spínač, co poblikával. Byť jeho přítomnost neměla žádný význam. Dá se tudíž říct, že účelnost navržených objektů a jejich překonávání, když se ve hře nachází, si drží vysokou míru uvěřitelnosti a opodstatněnosti zde. Nechybí propracovaná logická hádanka, ta má užší souvislost s kanceláří pracovníka Johnsona.
Na konci je navození frenetické bitvy mezi vojáky a Alien Controller, zatímco to přes sklo pozoruje G-Man. Disponoval jsem enormní kapacitou střeliva a energie, že postrádalo smysl vše během hraní zužitkovat. Nechám prostor pro překvapení, co se ještě dalo ve Sky Mesa zažít, ať je to patřičně tajemné. Jisté je, že na blíže nespecifikovaný typ protivníka mi skvěle posloužila věcička od Alien Grunta. Rovněž se nenechaly zahanbit také samo spustitelné pasti. Vyznění bylo po celou dobu takové, jak předestřeno v prvotních fázích. Ta malá estetika čpěla.
Tento mod jsem našel při jednom z mých hledání po něčem novém a jeho název se mi docela zamlouval. Nakonec to ale bylo to jediné, čím mod zaujal.
Už v readme se píše, že mod nemá příběh, že jsou to vlastně jenom čtyři mapy v kůži Gordona Freemana, bez nových nepřátel a zbraní. Ale, řekl jsem si, proč ne?
Hra začne ihned bez jakýchkoli dlouhých inter, a před vámi hned leží páčidlo. Vlastně zbraní dostanete dost, a to v krátkém časovém intervalu. Level design moc nenadchne, většina prostorů je příliš hodně úzkých. Což v kombinaci přestřeleného počtu nepřátel na náladě nepřidá. Délka hry je necelých 5 minut.
Prostě a jednoduše, Sky Mesa je hodně špatný mod. Spíš mně přijde, že si chtěl autor jenom vyzkoušet, co se dá všechno vytvořit. Tudíž doufám, že připravovaná Sky Mesa: Point of View dopadne o něco líp.
