|
SENSES IN DECAY
single | Design map: 10% | Originalita: 15% | Zábava: 20% | Celkem: 15% | | |
Rezonanční kaskáda – jednotky H.E.C.U obsadily skoro celou oblast Black Mesy. Sektor A byl nejblíže k povrchu, proto se našemu hrdinovi podaří snáze utéct. John White se dostal pryč autem, ale skončil kvůli zásobám ve skladišti v Black Mese. Nyní musí přejít tři sektory, F, G a H.
John je bývalý voják a vědec, který se podílel na výzkumu HWMS - Hazardous and Weapon Management Suit, v sektoru A – Black Mesa. Zmíněný oblek mu proto umožňuje nést trochu více baterií a o něco navýšenou kapacitu munice. Posouvají to dál četné skriptované situace.
Senses in Decay je i tak hrozná blbost. To jsem si vybral fakt špatně. Mnoho map a klasická hratelnost, ale v dost odpudivém provedení, kterému nepomůže ani relativní rozlehlost místností. A to byl Insurrection zábavný a originální. To o tomto počinu neplatí ani omylem.
Vedou přestřelky s vojáky. Zpočátku díky tomu má hráč plnou kapacitu zbraní, samopal a brokovnici. A to i se sekundárními granáty, někde na osmi a podobně. Takže stačí jít dopředu, čistit prostor a je hotovo. Nějaké ty nastavené miny to nevytrhnou, použití karty rovněž ne.
Alien Slave umístění v jednom úseku, kde snadno hráče zasáhnou, a on musí zase zdrhat zpět. Pokusit se dobře hodit granát. I když jsem si hraní užíval, jak stupidní hra je, stejně jsem zase skončil zavřený, beze zbraní a musel opět sbírat nějaké dostupné zbraně. Páčidlo chvíli chybí.
Spínače jsou tu nutné, šachty k prolézání také. Díky postavě je o něco navýšeno zdraví. HUD vypadá trošku jinak. Hlavní nabídka ve Steamu je s novým motivem. V průběhu hraní seberu nálož, tu umístím na dveře a dojde k výbuchu. Jedna logická hádanka k cestě dál. Velká tma.
Exteriéry, v nichž dotváří dojem bojující vojáci s potvorami. A stačí to proběhnout. Nebo najít směr, co je na málo viditelném místě. Zásoby se všude povalují v dostatečném množství. Časem dojde i na kuši a Alien Grunta. A ač byly venkovní prostory fajn, zase jsem sám uvnitř.
Jak postupováno hrou dál, začalo to mít překvapivě solidní grády. Ale jak už padlo, nesnese to srovnání s ničím jiným, co jsem dosud hrál. Jde o takové mrhání vynaloženým prostorem, nápady a časem, že je obdivuhodné, jakou herní dobu to má. Což je asi to jediné, co mě drželo.
The End.. ne. Pohled ven, postava, denní světlo. A co to, G-Man. Padám dolů, a než nastala zmíněná situace, výtahová šachta, řešení problému. Obligátní vrtulník, o něco dříve, před tím vším. Vražedkyně v latexu, po tom všem. No, hraji dál :) Vojáci, Gargantua a kýžená vrata ven.
|
