|
PRISONER OF EVENT
single | Design map: 35% | Originalita: 35% | Zábava: 40% | Celkem: 37% | | |
Gordon Freeman jel jednoho dne v noci autem, užíval si ten pocit bezstarostnosti, sledoval ubíhající krajinu před sebou. A poslouchal při tom i hrající rádio. Byl ale notně unavený a blížil se ke starému mostu, který měl to nejlepší už za sebou. To značilo potenciální problémy se stabilitou při jízdě. Bohužel, to padlo na něj, z mostu se s autem zřítil dolů. A ačkoliv ten pád jako zázrakem přežil, byť jeho vůz skončil otočený na boku, musí se nyní zorientovat, co se probral z bezvědomí, a pokusit se někam dojít. Poblíž nalézá první zbraň.
Tu sebere, rozhlédne se, co zde tak asi bude dělat. První překážkou je prostředí okolo něj. Jak už to tak bývá, dochází k zasekávání o objekty se samotnou postavou hráče. A jelikož je nutno skákat, podlézat, skrčovat se, může k tomu dojít velmi snadno. I ten skok činí docela problémy: Po chvíli se mu to povede. Dovtípí se temného průlezu do jeskyně, na jejímž konci vidí údolí jako na dlani. Seskočí úplně níže a jde. Ocitá se u mrtvého vojáka s jakousi zděnou budovou, obehnanou nepropustným plotem, a schovaným vstupem.
Skrze výtah se dostává do nižších pater komplexu a začíná tušit, že zde nebude snadné se pohybovat. Bez HEV Suitu nevidí na HUD, stav nábojů a zdraví. Dochází mu, že nemá dostatek střeliva, přestože se neostýchají protivníci být nemilosrdní a věnovat mu pozdrav, včetně hlídkujícího Alien Grunta. Cesta je kupodivu nelineárně koncipovaná, dávající do rukou herního alter ega pokročilé možnosti, jak s tím naložit. Dá se přes zamořenou oblast přeskočit k ovládacímu panelu, otevřít si dveře, ale to si stejně neodpočine.
Je permanentně vystaven více nebezpečným hrozbám a zvažuje tu variantu, pro něj nejlepší, jak se s tím popasovat, aby absolvováním úrovně neutrpěl ještě víc. Plnění daných úkonů, jako je aktivace spínačů, vyčistění zamořené sekce, eliminace Bullsquid, taktizování nad postupem dál s přemírou bytostí kolem něj, zdolávání železných konstrukcí, ničení beden s užitečnými věcmi, ho přesvědčí o tom, že je vždy důležité být v klidu, spoléhat na dosažené zkušenosti z bitev a nikdy se nevzdávat. Ten kýžený klid jednou určitě mít bude.
Ze zbraní přijdou ke slovu samopal, ze začátku s menší zásobou nábojů. V závěru se na něj dá plně spolehnout, včetně sekundárních granátů. Brokovnice, cenný a vzácný kousek, do níž patrony nejsou příliš k nalezení. Držící se tak na kapacitě kolem dvaceti až třiceti. Páčidlo, k sebrání hned na startu. Ke spoustě rozbitého dřeva užitečné, ale i na headcraby. Granáty a laserové miny. S tímto se dá vystačit střídmějším stylem hraní, jak bylo výše popsáno. Cílem je dosažení tunelu, nastoupení na drezínu a uvolnění směru vpřed.
Prisoner of Event mě opravdu zaujal. Opět se jedná o dílo velmi starého data vydání. Road of Destiny a The Infinite Shift tak překonány, co do nabídnuté atmosféry, promyšlenosti, variability v průchodu, tak i v tom, jak záludně a obtížně zprvu celý projekt působí. Dojde i na obligátní prosklené sklo zamčené řídící místnosti, k níž vede důmyslný a pěkný secret. Na odlehlé a skryté pozici, kam je potřeba se dostat. A to není vše, když si vysbírám cennosti v něm, znovu se mi postaví do hlavně zbraní nepřátelé. A vyplatí se tu svědomitě ukládat.
|
