|
INSURRECTION
single | Design map: 20% | Originalita: 30% | Zábava: 35% | Celkem: 28% | | |
Insurrection je modifikace od Seana Northwaye, která nabízí čtrnáct map. Její děj se odehrává na vesmírné stanici, kde se, podobně jako v Black Mese, něco stane a na poklidnou stanici vtrhnou monstra. Následně útočící na přítomné vědce, strážníky a hráče, opět v roli Gordona Freemana. Ten se zprvu poklidně prochází stanicí, opatřuje si HEV Suit a zbraně, aby byl za chvíli vystaven nenadálým událostem. Těm se tak musí postavit, poradit si a přežít. V průběhu hry ho čeká několik návštěv odlišných typů prostředí.
Rozehráno na obtížnost Hard. Jakmile začíná invaze, má Gordon poměrně málo nábojů ve dvojici zbraní. Pistoli a brokovnici. Teleportují se před něj dolů pod ochoz Alien Slave, v počtu dostatečném natolik, že lze v krajním případě být po pár okamžicích boje bez nábojů do zmíněných zbraní. Aby to nějak šlo vyřešit, musel nelítostně odpravit dva přátelské strážníky, co stáli v jedné místnosti spolu. Na horním ochozu sebrat od dalšího z nich náboje do pistole a zdrhat pryč. Tak se ocitl v šachtě, z níž seskočil k růžovému světlu.
Po stisku spínače se otevře otvor v zemi, kde jsou další dva čudlíky. Je nutné stát nalevo a vyskočit ke tlačítku, po jeho aktivaci loading posune děj dál. Jde o zabránění uvíznutí postavy hráče v kolizi s okolními objekty. V tom případě by nešlo nic dělat. Povedlo se mi na tuto potíž vyzrát. Stačí vylézt výše a zneškodnit několik mariňáků. To už by měla zbrojní výbava zahrnovat pistoli a brokovnici. Miřte přesně na hlavu. Autor si řekl, že bude preferovat brokovnici a stavět vojáky zády ke mně.
To vede k zajímavým aspektům, spočívajícím v tom, jakým způsobem já protivníka zneškodním a na jakém místě. Po dalším loadingu jsem ve spacích ubikacích, přičemž u jedné pěkně udělané postele on stojí. Vyskočím na matraci, skrčený opatrně prolezu. Umístím hlaveň zbraně, kam potřebuji. Následuje ten líbivý pocit, proč vlastně hraji FPS. Celé to ale vypadá jako dosti primitivní zábava, když těmi lokacemi procházím. Mají totiž opravdu zastaralý koncept designu. Je zde pár skriptových sekvencí.
I tak si ale speciálně u této záležitosti cením, že jsem na ni narazil. Bylo to totiž něco přesně dle mého gusta. Velikost jednotlivých sekcí je jako přes kopírák, v kombinaci s texturami a zúženými prostory k boji, to tak umožňuje zase trochu jiný styl manévrování. A nebo když hodí granát a dojde k jeho prezentaci zničující síly. Po přenesení na Zemi. Jdu, načež dochází k jakési pasti či čemu. Zavře se průchozí úsek, jelikož nejsem žádoucí. A nemám se jak dostat pryč. Hra chybuje. Ovládání se resetuje.
Přes tu pasáž vyváznuto tak, že jsem granáty zneškodnil hlídkujícího nepřítele, opatrně šel dál, a jak se past aktivovala, rychle postupováno zase zpět. Tím udrženy dveře otevřené, jelikož se skrze mou postavu nemohly zavřít. Důmyslné nebezpečí poté už pominulo a normálně se již šlo projít v naprostém klidu. Tato neotřelá a stará lahůdka je zároveň prolezlá sofistikovanými hádankami, poskytujícími tak odpověď na to, že můžou při hraní nastat jakékoliv problémy podobného charakteru. Dost super!
Částečně jde o dílo s řadou nových textur a podob vznášedel. Vzhled změnily mříže šachet, slaňující mariňáci přilétají jinými typy letadel. To více odpovídá atmosféře, jelikož se začínalo ve vesmíru. Typické Half-Life červené skály nesmí chybět. Toto prostředí mám hodně v oblibě. Herní doba není moc dlouhá. Ke konci je střeliva už dostatek. Končí to úprkem z komplexu, směrem úzkou průrvou ve skále. Originální je asi zdolání výstupu z poslední šachty. Konečně jsem se obešel bez cheatů.
|
