|
THE INFINITE SHIFT
single | Design map: 20% | Originalita: 30% | Zábava: 25% | Celkem: 25% | | |
The Infinite Shift je zajímavý počin, a to z důvodu, že k jeho hraní bylo dříve nutno obskurních postupů. Jde o mod k druhému datadisku Half-Life: Blue-Shift, k jehož hraní bylo kdysi vyžadováno mít aktualizaci 1.0.0.1.. To se Steam verzí odpadlo, stačilo kolem roku 2007 uplatnit utilitku Blue-Shift: Unlocked, čímž byl druhý add-on zkonvertován do podoby modu, načež už nic hraní The Infinite Shift nebránilo. To o mnoho let později pozbývá významu, když je přídavek k Blue-Shift konečně uzpůsoben pro hraní ve Steam HL, aniž by chtěl cokoli navíc. A už jej lze i načíst z knihovny, bez laborování s parametry do konzole.
Hráč se ocitá na Xenu, kde seskáče přes rotující ostrůvky, což mu umožní docílit otevřeného portálu. U něho si vezme první zbraň, opět dominantní přednost Alien Grunta, s jejíž pomocí jsou souboje notně okořeněné. Tedy ta dobíjecí energická věc, střílející v menších dávkách. V garáži si postava vezme další obvyklé kousky, páčidlo, pistoli. Zúčastní se první vyhrocené šarvátky ve skladu. V němž podleze šachtou, aby si ve Storage Area 2 mohla za pomoci vědce odemknout místnost s výbavou. Za předpokladu zpacifikování přítomné zombie. V chodbě připravený nástražný systém uvolní přístup k přeživšímu strážníkovi, co asistoval ve skladišti.
Výtah do chodby s dvěma zombiemi může dovézt i jeho. Tak je B. Calhoun ve větším bezpečí a klidu. Neboť, co absolvoval konec Blue-Shiftu a zachránil se s pár ostatními, skončil kvůli počítačové chybě na Xenu, z nějž se tudíž vrací a znovu zažívá nenadálé situace s udržováním pořádku. Ve spleti kanceláří najde přístupovou kartu, dovolující mu se utkat s několika černými vražedkyněmi. Ozbrojený na ně jde. S chutí jemu vlastní se do toho dá. Na čerstvém vzduchu si zabojuje s těžkým kalibrem s Gargantua, rozbije sklo obytné buňky a použije spínač k otevření velké brány před sebou. Ta strážníka dovede k útočícímu tanku a pohozenému raketometu.
Design map je příliš slabý. Znatelné pravoúhlými částmi komplexu. Procházení řady interiérových lokalit inklinuje k faktu, že zde není nic pamětihodného, co stojí za vzpomenutí na oficiální hry, popř. legendární modifikace od komunity, vyznačující se opravdu profesionálním provedením. To autor The Infinite Shift dává najevo též tím, že je to celé moc monotónní, nudné, zastaralé a nepříliš funkční. O to více je herní alter ego zklamané, jak dění plyne. Zachraňuje to pouze spolupráce s NPC či četné skriptované situace. Jediné štěstí je, že i ten raketomet přijde vhod, když se postaví do cesty vrtulník. Nechybí tu plavání pod vodou a zvedání mříže.
Za hrou stojí italský tvůrce Davide Di Bartolo – natolik prozíravý, že by mohli mít někteří s jeho počinem potíže, tak neotálel a rovnou vložil i nápovědy k jednotlivým dvanácti mapám. Průměrně zdatnému člověku to nezabere moc času, aby se ke konci dostal. Proklamované zákysy stojí na tom, kdy zde není hned zřejmé, kudy momentálně vede správný směr. Případně, čím přesně je další průběh konání podmíněn. Jakmile je protagonista na druhé straně vodní nádrže, k níž se vrátil odpálením zavřených dveří a může variabilně procházet tutéž oblast, ocitne se u šedivé brány s modrým spínačem. K němu je žádoucí hodit účinný granát.
|
