HALF LIFE TRESPASSER single Design map: 35% | Originalita: 35% | Zábava: 30% | Celkem: 33% | |
Tento singleplayerový mod má na svědomí 16-letý kluk z Norska, ale doslova ničím zvláštním neoplývá. K tomuto modu je i docela dobrý scénář o kterém se dočtete v readme souboru, ale mod samotný už tak dobrý není. Autor dostal zmiňovaný scénář od svého kamaráda, jenže ve hře se prakticky nic nedozvíte o tom, co je v něm psáno. Mod je až příliš přímočarý a našel jsem jen jeden velký „zákys“. Je to taková procházečka s občasným střílením. Není se ani kde ztratit, alespoň se mi to ani nepodařilo. Najdou se i nějaké ty povedené pasti, ale jeden quickload a jde se dál.
Teď je nejspíš načase nastínit vám zápletku (ale jen dle scénáře
): Jste elitní mariňák Mark Hunt vyslán jako „uklízečka“ k incidentu v Black Mesa zamést stopy (zřejmě něco společného s Opposing Force). Při tom uklízení se jako vždy něco potentovalo. Nastal atomový výbuch a ví jen bůh, co by se stalo, kdybyste se neoddělil na chvíli od své jednotky (nejspíš by musel hlavní roli vzít někdo jiný). No ale stalo se, Mark zázrakem jediný přežil a za to mu byl udělen za odměnu těžký žalář za dezerci ve vězení s maximální ostrahou. Právě běží druhý rok trestu, když tu jednoho rána po probuzení najdete u dveří cely aktovku s dokumenty. Vláda si vzpomněla na vaši existenci a dává vám možnost plnit další úkol. Něco vám ale na této nabídce nevoní, ale... Splnit úkol a jste volní, to se neodmítá. Odteď pracujete pro Gmana (ten je snad všude), který je šéfem vysoce utajené části FBI, která plní mise zasahující mimo zákon.
No a o co teda jinak jde? Skupinka (s prominutím) pošahaných teroristů si usmyslela zaútočit biologickými zbraněmi na jakousi továrnu. Takže úkol je jasný: infiltrace, paralizace, destrukce. Infiltrace probíhá tajně, vydáváte se za Gordona Freemana, jehož absence v továrně je domluvená. Bohužel utajení trvá asi prvních 20 sekund hry a je na řadě paralizace. K tomu vám na neposlušné hlídky postačí pěkně ostrá brokovnice. Do ruk se vám dostane i podivná věc nazývající se UZI, na tom by nebylo nic zvláštního, ale přidat na něj podvěšený granátomet? To musel mít někdo v žíle asi 2 promile. Ale nějak to už přejdeme. Ostatní arzenál je už klasika.
Jak už jsem říkal, je to jednoduchá procházečka. Obtížnost je kompenzována jen početnými skupinkami vojáků. Nic zvláštního nečekejte. Bohužel. Nejvíce mě zklamal závěr hry. Posledními dveřmi proběhnete do raketového sila, kde už čeká nažhavená raketa s onou nebezpečnou hlavicí (ta, co pak hubí lidičky po tisících). Dobře, beru. Beru i časový limit v podobě odpočítávání k odpálení. Ale co má znamenat skok do kabiny rakety? Dveře se zavřou a KONEC. Tak to už asi postrádal pan autor představivost. Takový konec jsem si nepředstavoval ani v těch nejhorších snech. Žádné rozuzlení, happyend, nic. Umýt zuby a spát caparti... a honem.
|