HALF-LIFE: ECHOES
single

Je to neuvěřitelné, ale i po 20ti letech od vydání přelomové akční pecky Half-Life stále vycházejí modifikace, které hře vzdávají hold. Ani softwarový vizionář Gabe Newell jistě v roce 1998 netipoval, jak hluboký dopad bude mít jeho dílo na další generace hráčů i šikovných modderů. Jedním zdatným tvůrcem je i James Cockburn, který ke kulatému výročí hry vydal vynikající příběhovou modifikaci s názvem Half-Life: Echoes.

I když jsem se svého času rád proháněl po mapách v Counter-Striku nebo Day of Defeat, ze všeho nejvíce mě uhranuly singlplayerové mody zaměřené na rozvinutí příběhu Half-Lifu a jeho pokračování. Ať už v kůži neohrožených pánů Freemana, Shepharda nebo Calhouna nebo jen anonymního návštěvníka Black Mesy, vždy jsem s napětím očekával prodloužení či rozvinutí příběhu, pohled z jiné perspektivy nebo jen prostý průchod notoricky známými kulisami, kudy předtím kráčeli výše zmiňovaní hrdinové. Mody jménem Invasion, Azure Sheep, Point of View, a mnohé další proto miluji dodnes a jsem velice potěšen, že se Echoes právem zařadí mezi uvedené velikány moderské scény.

Gordon s Adrianem vystupují v modu jen jako komparz, do hlavní role byl nominován tajemný Kandidát č. 12. Této osobě bylo uděleno privilegium zúčastnit se exkurze výzkumného zařízení Black Mesa právě v čase kritického experimentu, jenž změní celý svět jednou pro vždy. Kým byl tento kandidát vybrán asi není těžké uhodnout, v průběhu hraní se příběhové pozadí rozvíjí. Na každý pád, jeho pouť začíná v garážích základny v Novém Mexiku, kde nic nenasvědčuje tomu, že brzy bude muset bojovat o holý život.

Ach ano, důvěrně známá Black Mesa před katastrofou. Jako každé ráno zaměstnanci pobíhají po chodbách nebo klábosí při kávičce, sekuriťáci prověřují platnost vstupních povolení, údržbáři opravují porouchané výtahy nebo elektroinstalaci, manažeři debatují s hezky oblečeným pánem s kufříkem v ruce a hráč coby Dvanáctka prochází kolem nich hledajíc správný vagon metra pro cestu do své destinace. Od počátku člověka nadchne snaha autora o maximální vtáhnutí do děje. Všechno je tak uvěřitelné, atmosféra jako ve skutečném světě, prostředí dostatečně zaplněné objekty, interakce mezi postavami nemá chybu. Úvodní klidná půlhodinka se vyloženě povedla, procházka životem pulzující základnou je jedním slovem dechberoucí a člověk uznale pokyvuje hlavou, jaké různé nápady i vtípky James pro hráče přichystal. Promyšlené použití skriptů v rozsáhlém měřítku dokáže hráče vtáhnout do děje a dokonale umocňuje již tak napjatou atmosféru. Další milou věcí jsou postavy komentující vaše konání - když např. skočíte na nebezpečné místo, někdo poblíž vás upozorní, že děláte něco nestandardního. I během klidné úvodní pasáže lze totiž přijít k újmě na zdraví, pokud budete příliš zvědavě lézt kam nemáte.

Kochání se nádherným prostředí základny ale netrvá dlouho, pravé dobrodružství Dvanáctky začíná po nevyhnutelném incidentu v testovací komoře neobvyklých materiálů. Samotný průběh incidentu s otevřením mezidimenzionální brány je zde prezentován velkolepě, animace jsou perfektně naskriptovány, zobrazený chaos po vstupu vetřelců do našeho světa má grády a bezstarostná procházka moderní základnou je vystřídána tísnivou atmosférou a strachem z neznámého. První minuty po katastrofě nabídnou hráči takřka hororový zážitek - neozbrojený průzkum potemnělého prostředí pouze za svitu baterky, řešení problémů s postupem, vyhýbání se monstrům doufajíce v přežití své postavy. Po nalezení praktického páčidla se situace Dvanáctky jeví nadějněji, nicméně cesta ke spřáteleným postavám je vždy šikovným skriptem zatarasena; je třeba se spoléhat pouze na své schopnosti, důvtip a posléze solidní palebnou sílu. Cesta do finále rozhodně nebude jednoduchá.

Technický aspekt modifikace je mimořádný. Člověk se až diví, co lze ze starého GoldSrc enginu vyždímat. Předně musím pochválit vynikající design map. Jak po estetické, tak funkční stránce se jedná o extratřídu, co lze v modifikacích pro první Half-Life vidět. Prostředí je logicky uspořádáno a bezchybně zaplněno objekty, což má nesmírný dopad na uvěřitelnost lokací. James použil ve svém díle spoustu nových, případně vypůjčených objektů - vzpomenu např. nové oční skenery pro otevírání dveří, monitory, reálnější dřevěné bedny, provazové žebříky nebo stacionární kulomety z výbavy jednotek HECU, detailnější šváby a spoustu dalších drobností. Výsledný dojem ještě umocní parádní nasvícení některých prostor. Modely postav jsou použity v provedení HD Packu, jenž vyšel spolu s datadiskem Blue-Shift v roce 2001. Ale najdou se i vyjímky: např. G-Man je převzat v podobě z HL2, některé modely zombíků a headcrabů jsou vypůjčeny z jiných modů. Vzhled zbraní též odpovídá HD Packu, což je pro mě trošku zklamáním. Ve své době šlo o vítané zlepšení jejich vizuálu, jenomže dnes je k dispozici mnoho kvalitnější modelů - vzpomeňme např. na přes 10 let starý Super Definition Azure Sheep, kde Beretta nebo karabina M4 vypadají o několik tříd lépe. Nazvučení zbraní je odlišné od původní hry a rozhodně je kvalitnější. Přítomnost originální soundtracku zajisté potěší.

O herní náplni má asi jasno každý. Průzkum lokací je spojen s bojem o přežití a řešení klasických puzzlů pro postup dál a dál. Pečliví průzkumníci budou čas od času odměněni bonusovým předměty - tu částí balistické ochrany, tam zase silnější zbraní. Vyplatí se důkladně prolézat ventilační šachty a na první pohled nevyužitá místa. Bitky s nepřáteli mají šťávu, zvlášť když člověk chytře využívá okolní prostředí pro svůj prospěch. Například polozatopené tunely zamořené zombíky, headcraby a další havětí v kombinaci s tuctem ze stropu visících přísavek, umožní hráči při správné taktice ušetřit dost munice. Navíc je dost zábavné sledovat nepřátele jak jsou přitahování hladovou potvůrkou ke své zkáze. A taková přísavka dokáže nasát i odolného plivače; hlavně se sám nepřilepit na zavěšený jazyk! Nepřátelé z Xenu jsou nebezpeční zvlášt ve větších skupinkách - třeba frenetický boj v garážích prověří hráčovy schopnosti. Další milník pak představuje nástup vojenských jednotek. Jejich příjezd do hry je efektně naskriptován, ovšem setkání s nimi už tak příjemné není. Disponují slušnou úrovní kooperace, solidní výbavou a později i těžkou technikou. Vzájemné přestřelky mezi vojáky a alieny samozřejmě nesmějí chybět. Kromě soubojů s různými nepřáteli je v pozdější fázi nutné spolupracovat s několika přeživšími. Cenou posilou je člen ochranky v hazard suitu, který dokáže otevřít zabezpečené dveře. A navíc se dokáže bránit svým výkonným revolverem! Škoda jen, že tato spolupráce nemá delšího trvání a hráč je na těžké bitvy v tradici původní hry opět sám.

Aby měl Dvanáctka vůbec nějakou šanci přestát konfrontaci s nebezpečným okolím, musí disponovat patřičnou výbavou pro přežití. Během hraní je k dispozici prakticky kompletní zbrojní arzenál z Half-Life, i když s drobnými úpravami. Zřejmě v rámci příklonu k většímu realismu je zredukován objem maximálně nesené munice, což se projeví nejvýrazněji u výbušnin. Také některé palné zbraně mají kapacitu zásobníku upravenou podle reálné předlohy - takže žádné 50ti ranné zásobníky do útočné pušky, ap. Kromě palebné síly je ale důležitá též balistická ochrana, kterou představují především sekuriťácká ochranná vesta a kevlarová helma, v pozdější fázi přijde vhod neprůstřelná vesta jednotek HECU. Nástěnné dobíječe energie HEV se tudíž nevyužijí. Lékárny i dobíječe zdraví jsou rozumně rozmístěny, obtížnost je nastavena tak akorát. Pouze v některých pasážích na nejvyšší obtížnost si člověk musí své zdraví setsakra hlídat. A jakmile se nabízí možnost vyzbrojení většího rozsahu, je třeba se mít na pozoru před tím, co bude následovat. Nechybí zde ani regulérní bossfight!

V modifikaci je pro hráče připraveno 24 map rozdělených do devíti kapitol. Kromě obligátních laboratoří, skladů, tunelů a šachet zaujme třeba kanalizační systém nebo improvizovaná ošetřovna. Některé části Black Mesy je nutné projít opakovaně, ale většinou jsou díky transdimenzionální katastrofě pozměněny, netřeba se tedy obávat nudy. Celková orientace v komplexu není nijak složitá, pokud přesto dojde k zákysu, zpravidla stačí sledovat pohozené zelené světlice, jenž hráči napoví. Dalším velkým plusem je příběh perfektně zapadající do halfovského univerza. Příběhové animace jsou vynikající a zvláště konec modu - jenž přichází po cca 4 hodinách hraní - vyvolá nezbytné otázky. Originálním prvkem je i menu hry, kdy jednotlivé položky jsou pojmenovány stylem skutečného projektu.

Ačkoliv mě Echoes neskutečně nadchla, nějaké menší výtky bych k modifikaci přeci jen měl. O zastaralých modelech zbraní jsem již psal. Trošku mě zklamala absence potvor a zbraní z datadisku Opossing Force, alespoň symbolická přítomnost tamních vetřelců na pár místech by potěšila, stejně jako možnost potěžkat účinný kulomet nebo "krmítko" vystřelující zelené výbušné koule. Tutéž výtku mám k nemožnosti rozsáhlejšího využití energetických zbraní - gluon gun člověk dostane až v závěru hry a příliš si ho neužije. Ke hře Half-Life také odjakživa patří svět Xen, jenže v modu Echoes si Danáctka v prostředí snížené gravitace nezaskáče.

Výsledné resumé zní takto. Echoes je prvotřídní počin ve světě modifikací, který snese srovnání s mnohými komerčními tituly. Vynikající leveldesign se snoubí s perfektní hratelností, to vše okořeněno promyšlenými skriptovými sekvencemi a důrazem na příběh. Nějaké mušky by se na modifikaci našli, jenže Echoes vás chytne za srdce od prvních minut a nepustí dokud nedojdete do nečekaného finále. Při tom všem se navíc budete královsky bavit!