Modifikace do Half Life

Aktuální recenzí konečně smažu svůj mnohaletý dluh vůči datadisku Decay pro první Half-Life, jenž jsem poprvé prošel až nyní díky stejnojmenné modifikaci ukrajinských tvůrců. Oficiální přídavek mi byl mnoho let odepřen, neboť vyšel pouze pro konzoli PlayStation 2 spolu s Half-Lifem na podzim 2001. Několik let trvalo, než se zručným modderům povedlo přinést Decay hráčům PC coby klasickou modifikaci. A ještě delší dobu trvalo mě, než jsem se rozhodl jejich dílo vyzkoušet...

Half-Life: Decay pro druhý PlayStation byl vlastně třetí datadisk od studia Gearbox přinášející konzolistům zážitek z kooperativního multiplayeru pro dva hráče, kdy na rozdělené obrazovce každý ovládá jednu hratelnou postavu nového příběhu. Hlavními hrdinkami jsou doktorky Gina Cross a Colette Green pracující (stejně jako jistý obrýlený vědec) ve výzkumném zařízení Black Mesa, které se zabývá především fyzikálními experimenty. Při jednom takovém pokusu v laboratoři neobvyklých materiálů se dámy podílejí na spuštění rezonanční kaskády se záhadným krystalem, jímž jejich slavnější kolega protrhne mezi-dimenzionální bránu a základnu začne zaplavovat cizácká verbež. Dvojice hrdinek je pak nucena za asistence vědců Kellera a Rosenberga zvládnout sérií úkolů, díky kterým učiní vetřelčí invazi přítrž.

Původní Decay i reinkarnovanou verzi lze hrát též jako singleplayer s přepínáním postav, což je sice trošku krkolomné, větší problémy to však nepřináší. Na rozdíl od mateřské hry, datadisků a běžných modů je tento počin rozdělen na jednotlivé mise, jenž na sebe sice logicky navazují, ale jsou zde též jistá omezení (daná patrně i výkonem tehdejšího PlayStationu). Každou misi tvoří jediná mapa, do které vstupují hrdinky s různou výbavou (základní zbraně, množství munice a armoru). Na začátku vyslechnou instrukce od hendikepovaného Dr. Kellera a pak už si musí poradit samy. Samozřejmostí je fůra různě drsných přestřelek, řešení rébusů s postupem a vše vyústí ve splnění konkrétní mise (nastavení komunikačního satelitu, spuštění generátoru, získání přístupu do další části komplexu, atd.) s následným vyhodnocením obou postav pomocí stupnice od A po F zohledňující počet zabitých nepřátel, přesnost, obdržené poškození, apod. O pohodové herní obtížnosti svědčí i to, že jsem ve většině misí měl hodnocení A jen u několika misí měla jedna z postav B (hráno na medium). Dalším specifikem je absence quicksavu (a ukládání obecně) - když jedna z postav znenadání zakuká, tak je okamžitý restart mise. Problém to ale nečiní, mě se tato nepříjemnost stala pouze asi dvakrát a z toho jednou jsem zkoušel skočit, kam se nemělo. A propos: Skákací puzlzy přes smrtelné propasti ve hře vůbec nejsou, není se tedy třeba o životy svých svěřenkyň příliš bát.

Ačkoliv rozdělení po jednotlivých misí může hráče poněkud vyrušovat z ponoření do hry, není tomu tak zcela, neboť jejich návaznost je logická a dává smysl i s přihlédnutím k příběhovému kánonu Half-Lifu. Například průchod části Hazard Coursu zamořeným potvorami, postava Dr. Rosenberga snažící se po průseru s kaskádou kontaktovat vojenské jednotky (jak to dopadlo, známe z Blue Shiftu) nebo shánění odpalovacích kódů pro raketu, kterou pošle do kosmu Freeman, atp. Příběh hry je vcelku zajímavý, nové postavy příjemně obohacují známé universum. Hratelnost (vyjma kooperace) je standardní - líté boje s především s mariňáky, vortigaunty či silnějšími alien-grunty, přičemž nesmí chybět ani obligátní headcrabové se zombíky. V jedné misi uprostřed hry mi nepěkně zatopily otravné poletuchy, které málem odrovnaly nebohou Ginu energetickými firebally! Doktorky však na svou obranu berou do něžných ruček základní arzenál odpovídající v podstatě výbavě Barneyho z předchozího datadisku. Nelze tudíž očekávat žádné pokročilé či experimentální kousky - základem je automat s brokovnicí, nejužitečnější pak bude výkonný revolver a trocha granátů, na závěrečný souboj i nezbytný raketomet. V jedné ventilaci jsem dokonce nalezl agresivní snarky. Vzhled postav a zbraní odpovídá HP packu, drobné rozdíly jsou u zaměřovacích kurzorů (odpovídající verzi PS2). Typickým znakem série jsou věrohodně naskriptované situace a nejinak tomu je i v tomto díle - dost často je ústřední postavou těchto sekvencí nebohý sekuriťák, pro kterého tím služba v Black Mese končí nadobro a to dosti nepěkným způsobem…

Prostředí je obvyklé - laboratoře, kanceláře, ubytovací prostory, kanalizace, okrajově i venkovní úseky. Mapy jsou na svou dobu navrženy solidně, zvláště s přihlédnutím ke kooperaci dvojice hráčů. Takže často se cesty okatě rozdvojují - každá dáma vyčistí svůj úsek nebo vyřeší svou část logické hádanky (ovládaní dveří, spuštění procesu, atd.), zatímco ta druhá se protáhne ventilací nebo odstraní nějakou překážku. Ve dvojici to musí být paráda, kdy pocit ze střelby i řešení puzzlů se násobí. Když hraje člověk sám, tak musí jednu postavu nechat v klidu někde za rohem (umí se bránit víceméně sama, ale žádnou efektivní Alyx neočekávejte!) a s druhou jít do akce. Klávesou „G“ se kdykoli přepnete do druhé postavy. Zajímavé je barevné odlišení hrdinek odstínem ochranných obleků (mléčný vs. rudý) i displeje - Gina má bílý HUD, zatímco Colette má obvyklý žlutý. Doplňování zdraví a tekutého armoru se děje klasicky lékárnami, energetickými kanystry a pomocí nástěnných panelů s reálnější animací. Hra obsahuje i nějaké vtípky, skryté bonusy, či pomrknutí k fandům série. Nejvýraznějším příkladem je bezesporu bonusová mise, ve které hráč/hráči ovládají dvojici vortigauntů v boji proti mariňákům a jejich nástrahám na mapě inspirované OpFor. Tato mapa se zpřístupňuje odlišným způsobem než u PS2 verze, takže doporučuji navštívit nepostradatelný YouTube.

Sice jsem původní konzolovou verzi nikdy nehrál, jsem ale přesvědčen, že se předělávka povedla takřka na jedničku, neboť jsem nezaznamenal žádné otravné bugy, záseky nebo problémy. Pouze pár drobností jako je nemožnost střelby při zazoomovaní revolveru (což šlo v mulťáku HL), pak ta samá zbraň nevyřídí vojáka jedinou ránou do hlavy (ani bročkaře v kukle), dále jsem si všiml nesprávného popisu ukazatele zdraví u jedné z postav: pokud Gina namíří směrem ke Colette, ukáží se hodnoty zdraví a armoru se správným popisem („Colette health, armor“), ale naopak při Colettině zacílení na Ginu se zobrazí hodnoty opět se stejným popisem („Colette health, armor“). Ale tyto skutečnosti nemají na herní zážitek prakticky žádný vliv. Spíše člověka zamrzí nízká variabilita nepřátel i zbraní a to nemluvím jenom o proprietách z datadisku Opposing Force, ale např. o vynechání latexových bojovnic, stropních přísavek nebo plivačů slizu. Také alespoň epizodní výlet na Xen zde nepodstoupíme.

Decay každopádně považuji za zdařilý počin, jenž přidává další pohled na události v proslulé Black Mese prostřednictvím příběhu nových hrdinek. Mise jsou nápadité, postavy zajímavé, hratelnost obvyklá a dokonce nemožnost ukládání příliš nevadí. Dnes sice nejsou kooperativní multiplayer ani ženské hrdinky ničím výjimečným, ale před 20-ti lety mohl být tento datadisk vcelku originálním příspěvkem do herní branže. Odehraná doba byla v mém případě okolo 4 hodin na první pokus, když víte co a jak, postačí 2,5 hod. Uvedu ještě zajímavost na úplný závěr: V současnosti se pracuje na předělávce Decay do modifikace čistě pro jednoho hráče s podtitulem Solo Mission. Hlavní hrdinkou je Gina Cross a soudě podle demoverze se máme na co těšit!