DESTINATION BLACK MESA
single

Na úvod musím zmínit, že modifikace Destination Black Mesa byla pro mě překvapením a to milým. Od těch cca 20-ti map jsem nečekal žádné velké zázraky, o to víc jsem si hraní užíval. Ale začněme pěkně od začátku.

Po spuštění nás čeká nová úvodní obrazovka s nezvyklým označením jednotlivých položek menu. Mě to chvíli trvalo, ale franštináři poznají hned, odkud k nám tato modifikace přišla. Po zkontrolování nastavení kláves spouštím novou hru na obtížnost Medium (ostatně jak mám ve zvyku u všech her či modů, které hraji poprvé). Hra začíná krátkou animací, která nás přivede do oblasti notoricky známé z původní hry a tím je místo prvního setkání Gordona s povrchem Země po havárii. Tehdy tam ovšem poletoval konvertoplán, který vysazoval vojáky a přinutil vás honem skočit do ventilační šachty a probíjet se opět základnou, než jste se mohli znovu podívat na nebe nad hlavou. Dnes je ovšem situace jiná. Stojíte na druhé straně drátů (které jsou tentokrát vypnuté, ovšem tlačítko na zapnutí zde je, ale raději ho necháme na pokoji) spolu s několika příslušníky ochranky v modrých uniformách hned vedle vrtulníku Apache, s kterým jste - jako Gordon - zřejmě přiletěli. Potěší skutečnost, že máte hned od začátku HEV oblek, takže nemusíte bojovat „nazí“ bez možnosti kontrolovat si průběžně zdraví, jako v některých jiných modech. Po rutinní obhlídce okolí se ozve výbuch, který otevře vstup do základny. Je to opět ventilací, ovšem kousek dál od místa vstupu z původní hry. Takže šup dolu vstříc novým dobrodružstvím.

A jsme uvnitř! Malá místnost s mrtvým securiťákem dává tušit, že pocit bezpečí je pryč a půjde tady do tuhého. Alespoň si můžete sebrat jeho devítku. Ovšem pozor! Po důkladnější prohlídce místnosti naleznete tři možné východy. Tady důrazně doporučuji hru natvrdo uložit, hned povím proč. První jsou dveře na tlačítko a pak dvě ventilační šachty. Řeknu vám to na rovinu, za dveřmi čeká celkem nemilé překvapení. Pokud se přesto rozhodnete zmáčknout tlačítko na jejich otevření, běžte se honem rychle schovat za kovové bedny, protože bude následovat série výbuchů, která by vás – pokud stojíte poblíž – poslala pod kytky. Přežili jste výbuch? Máte bod, ale ještě nemáte vyhráno a abych pravdu řekl, situace za dveřmi vám dá vzpomenout na G-manova slova na konci Half-Life o „boji bez možnosti výhry“. No nebudu dál nic prozrazovat, vyzkoušejte si to sami! Druhou možností (a rovnou říkám ještě zákeřnější) je jedna z šachet. Ta vás zavede na další důvěrně známé místo a to do chodby s vraty do Sila D (která v HL vedou do úrovně Blast Pit) a naproti nim je kabinka se spínačem od těchto vrat (jistě si pamatujete na zombíka, který tam roztrhal securiťáka na kusy). No schválně si zkuste otevřít vrata, a uvidíte co se stane. Jenom prozradím, že tato situace také nemá východisko (alespoň já jsem ho nenašel) a tady budete rádi, že máte hru uloženou v místnosti s mrtvým příslušníkem. Takže třetí možností je druhá šachta (schválně neříkám kde přesně je její vchod – vyzkoušejte si všechny možnosti), která konečně umožňuje cestu dál. Nažhavte tedy pistoli nebo samopal a jde se na věc.

Příjemně mě překvapily lokace, ve kterých se mod odehrává. Čas od času se dostanete do míst, která jakoby znáte z Half-Lifu, ale mají nějaké jiné východisko nebo zápletku. Já osobně mám rád takovéhle situace, kdy se probíjím neznámou lokací, pak třeba otevřu dveře a jsem na známém místě (taky vás zajímalo co bylo za zamčenými dveřmi balkónku v úrovni Apprehension v místnosti s pohyblivými písty? V této modifikaci máte možnost to zjistit…). Destiantion Black Mesa čas od času nabídne podobné situace. Zvláště v oblibě měl autor zřejmě levely „We’ve Got Hostiles“ a Surface Tension, z kterých si často nějakou lokaci vypůjčí, ale upravil jí tak, že se výsledné dílo nedá nazvat pouhou vykrádačkou. Ovšem i zcela původní mapy jsou na vysoké úrovni. V nich se dost často střetávají armádní jednotky s vetřelci, někdy za pomoci těžké techniky v podobě nákladních aut, vrtulníků nebo Ospreyů. Dojde i na skriptové situace, ať už je to klasické half-lifovské dění „za oknem“, do kterého nelze zasáhnout nebo už mnohem osobnější výbuchy, utržená půda pod nohama apod., které ovšem většinou končí smrtí hlavního hrdiny. Dost často jsou tyto nečekané situace vyvolány stiskem tlačítka nebo ventilu, proto když už něco zmáčknete, raději se kliďte co nejdál od takového místa, jinak zpravidla skončíte bradou vzhůru. Také vás čeká prolézačka mezi zaminovanými bednami, která je zakončena zajímavou skriptovou situací. Úspěšně podlezete pod poslední minou a najednou se objeví vyděšený vědec a… No, vědci v HL jsou kapitola sama pro sebe – někdo je střílí, někdo chrání nebo jenom ignoruje, ale všichni máme radost, když se jejich tělo rozprskne do okolí bez našeho přičinění. Ovšem když už si takový solidně vyhlížející vědec chce zvednout hladinu adrenalinu v těle vběhnutím do laserové miny, měl by brát ohled na poblíž stojící personál, který většinou neocení, když mu po tomto kousku zbude půlka zdraví a armor je zcela fuč, jenom proto, že toho troubu včas nezastavil. Takže pak buď je člověk frajer a jde s pošramoceným zdravím dál, nebo dá quickload a podruhé vědce zadrží (patřím do skupiny co vědce chrání) nebo se rychle schová za roh. Zkrátka situace co známe z HL nebo jiných modů.

Zbraňový arsenál je poněkud ztenčený, jak už to u podobně velkých modifikací bývá. Uznávám, že zvláště energetické zbraně jsou ve většině menších modů „úzkoprofilovým zbožím“, ale chyběla mi hlavně kuše nebo kousavé potvůrky, které by v mapách zaměřených zvláště na boj s vojáky přišly náramně vhod. Z raketometu jsem si vystřelil jen jednou těsně před koncem hry. Žádná nová zbraň nebo nepřítel se ve hře nevyskytuje, zvuky zůstaly stejné a ani finální boss se nekoná. Trochu mi chyběly do latexu oděné zástupkyně „něžného“ pohlaví a jejich tlumené pistolky, které by se v některých oblastech (hlavně různá skladiště) dobře uplatnily. Procházení teleportů si taktéž neužijete. Tím končím s kritikou.

Co se týče nových věcí, kterých jsem si všiml, musím předně zmínit zaměřovač, který má jiný tvar u všech zbraní, například samopal má menší křížek ve tvaru „x“, se kterým se mnohem lépe míří než s původním. Barva je modrá, což opět přispívá k pohotovějšímu míření, zvláště proti světlejšímu pozadí, kde žlutá barva měla své nevýhody. Dále jsem zahlédl pár nových cedulí na zdech, déšť, ale asi nejvíc mě překvapil pěkný model bezzákluzového děla, které vám pomůže sundat jednoho nepříjemného snipera na konci hry. Na úplném konci se také odehraje (opět na známém místě) závěrečná animace, ve které se potkáte se starým známým kufříkonosičem, jenž vám řekne pár závěrečných vět – ovšem prostřednictvím textu ve francouzštině na obrazovce, tudíž nevím co mi chtěl onen mocipán říct (rozuměl jsem jen slovům „bravo“, „merci“, „pion“ a „fin“, takže snad děkoval za dobrou práci svému oddanému vojákovi, či co )

Z výše uvedeného jste asi poznali, že Destination Black Mesa není zrovna AAA modifikace typu Invasion nebo Azure Sheep ani totální konverze nejvyšších kvalit jako The Gate, Cthulhu nebo Paranoia, ale je to „pouze“ klasická freemanovská variace, která neoplývá přílišnou originalitou nebo délkou (cca 2 hodiny), ale hratelnost, level design a zábava jsou na velice slušné úrovni. Komu se líbily modifikace menšího rozsahu jako třeba ETC, Deliverance, Brave Brain, apod. nebude jistě zklamán!