|
HALF-LIFE: FIELD INTENSITY
single | Design map: 0% | Originalita: 0% | Zábava: 0% | Celkem: 0% | | |
Několik hodin po havárii ve výzkumném zařízení Black Mesa byly vyslány týmy mariňáků, aby zajistily prostor a zabránily šíření jejích následků. Patrně ani jejich nadřízení netušili, do čeho své muže posílají, neboť kromě úniku chemikálií, případně radiace se borci v maskáčích budou muset popasovat s neznámým organismem a také lidským faktorem. Ústřední hratelná postava desátník Oldfield to dnes rozhodně nebude mít snadné…
Příjezd na místo určení však vypadá nadějně. Oldfieldovo družstvo vstupuje do komplexu a zabývá se především nahozením energie pro otevření vstupní brány. Poté však dojde k rozdělení skupiny a vojáci jsou nuceni se probojovat na vlastní pěst přes řadu agresivních organismů, infikovaného personálu i nástrahami prostředí. Čas od času dochází ke shledání a kooperaci s jiným roztroušenými týmy mariňáků, využití služeb přeživšího vědeckého personálu a pomocnou pistoli občas podá i nervózní sekuriťák - ne vždy však Oldfielda přivítá milým slovem, někdy rovnou lítá olovo! Postupně se desátník probíjí přes klasické sklady, kanceláře, laboratoře, stoky i ventilační systém - nechybí ani venkovní prostory nebo dimenze Xen. Zpestřením může být tiskový odbor Black Mesy - v podstatě redakce novin se vším všudy (kancly, nahrávací studio, tiskárna, apod.) Několikrát navštíví důvěrně známá místa z Half-Lifu i datadisků, dojde dokonce na návštěvu jedné původní multiplayerové mapy v kapitole příznačně nazvané „Deathmatch“. Nebude chybět ani setkání s některými ikonickými postavami universa, i když spíše pouze zíráním přes okno. Srdce milovníka Half-Lifu každopádně zaplesá.
Prostředí je parádní, mapy jsou patřičně rozlehlé, smysluplně poskládané a uvěřitelně zaplněné. Atmosféru podtrhují povedené skriptové situace, jenž zejména v částečně poničených prostorách působí naprosto věrohodně a parádně dokreslují situaci v komplexu (třeba přílet jednotek tajných operací nebo nástup rasy X na scénu). Potěšila mě i přítomnost nepovinných míst s dodatečnou výbavou, jenž přijde v boji dozajista vhod. Svojí originalitou překvapila i dimenze Xen zahrnující řadu nových systémů, objektů a zdařilých nápadů. Celkový grafický dojem odpovídá spíše dvě desítky let staré šabloně, než modernizaci typu Echoes, apod. Herní styl je klasický, protivníci taktéž, přesto je zde patrná řada novinek. Kupříkladu přítomnost menších verzí gargantui, sebevražedné poletuchy, potvora plivač útočí slizem ubírajícím zdraví jako biohazard, některé zombies mají hazardsuit zvukově reagující na udělené poškození, drobných změn doznala i sbírka Oldfieldových zbraní. Ty jsou jednak řazeny trošku odlišně od OpFor a navíc jsou zde začleněny dvě nové položky (přenosná lékárna a výbušní snarkové). Jinak je k dispozici takřka kompletní sbírka klasických, vojenských, biologických i energetických zbraní. Trošku nechápu souběžnou přítomnost páčidla a hasáku nebo dezerta a coltu, ale vždyť je sbírat nemusíte… Bohatě zásobené ochranné a léčebné prostředky lze aplikovat z různých typů dobíjecích stanic i pohozených lékáren a energetických kanystrů (včetně nové krabičky s menší náplní tekutého armoru). Několikrát je nutné nalézt přístupovou kartu k zamčeným dveřím, případně jiné nezbytné předměty pro postup vpřed. Pokročilé nastavení nabídne způsob zobrazení infravize - buď stylu OpFor (zrnitý obraz, krátký dosah) nebo Counter-Strike (dokonalý přehled).
Během hraní často oceníte spolupráci v rámci jednotky. Častokrát využijete svářeče na propálení zaseknutých vrat, případně nezbytného zdravotníka, zamrzí však absence účinného kulometčíka. Ale tam kde datadisk Opposing Force umožňoval velení maximálně 3-4 vojákům, zde je jejich počet klidně i trojnásobný! Taková banda borců v maskáčích dokáže v nepřátelských řadách nadělat pěknou paseku, i když Xeňané často kontrují účinnými nálety s vysazovaním elitních gruntů a vortigauntů. Je pak radost účastnit se bitek, kde na každé straně stojí (nebo poletuje) cca desítka jednotlivců. Naproti tomu úderné oddíly Black Ops nejsou pro mariňáky příliš tvrdou překážkou. Vojáci (ale též vědci nebo sekuriťáci) pod Oldfieldovým vedením se zobrazí na displeji ikonkou včetně jejich funkce a zdravotního stavu. Zranění kolegů lze pak léčit přenosnou lékárnou, případně léčit jen mediky a ti se postarají o ostatní. Navíc je zde sympatická funkce tlačítka na přivolání všech kolegů v oblasti k sobě i povel k rozchodu.
Po sérii netradičním prvkem je zde poslouchání pokynů z osobní vysílačky, ze které k hráči hovoří bratr ve zbrani Kevin a sděluje mu aktuální cíle mise (nalezení a zajetí jistého Freemana, plán evakuace jednotky, apod.) Tyto pokyny lze vyvolat po stisknutí tlačítka Tab. Hlasový projev spřátelených postav je opatřen anglickými titulky. V několika málo případech je nutné využít lana pro vyšplhání do jinak nepřístupných míst, případně stacionárních zbraní k proražení průchodu vpřed. Jedna ze závěrečných kapitol nabídne originální spolupráci s vědcem v bílém ochranném obleku, díky kterému může projít život ohrožujícími oblastmi a otevřít Oldfieldovi cestu dál. Pochvalu zaslouží ztvárnění Xenu po vizuální i herní stránce, dvojí poměření sil s netradičním bossem nebo gradující finále; naopak mě poněkud zklamal závěrečný „souboj“ v podzemní garáži. Avizovanou herní dobu 5-10 hodin jsem samozřejmě překročil o cca 25% - první dohrání mi trvalo přes 12 hodin, což je asi osobní rekord v případě singleplayerových modifikací pro HL1!
Přes všechny klady samozřejmě není modifikace zcela bez chybiček, ale jsou to opravdu jen drobnosti. O nemastném neslaném zakončení jsem již psal, nově přeskládaný inventář může být malinko opruz, než si člověk zvykne. Upravené grafické ztvárnění HUDu mi též příliš nesedlo, ale není to žádná katastrofa. Kromě vynechání kulometčíků mě poněkud překvapila občasná neochota mediků léčit mojí postavu, o spolubojovníky se však starají příkladně. Pikantností může být skutečnost, že modifikaci po dlouholetém vývoji vydal rusko-ukrajinský tým, který své dílo uvolnil ke stažení pár dní po vyhrocení ruské agrese vůči svému západnímu sousedovi.
Pokud své dojmy z modu Field Intensity shrnu, tak musím konstatovat, že prostředí je perfektní, akce suprová, herní náplň výživná, zobrazení universa na jedničku, atmosféra patřičně hutná a herní doba je obdivuhodná. Nezaznamenal jsem žádná slabá místa, žádné zákysy ani žádné bugy. Marginální nedostatky jsem uvedl výše, takže není důvod neudělit vysoké hodnocení podobně jako v případě loňské Delty.
|
