[PavelU]

.
........................................... HeXen II - (Ta pravá fantasy first-person střílečka) ...........................................

Ke hře jsem se dostal kdysi v levných knihách, ale nekoupil ji tenkrát. To až o mnoho let později, kdy už jsem věděl, o co se jedná a o jaký skvost jde. To jsem měl již dohránu "záložní kopii", uzpůsobenou pro bezproblémový chod na současných sestavách a velkých monitorech. Po několikerém dohrání a pokoření pár epizod za rozličné charaktery tak vím, co mě na Hexenu II. nejvíc baví. Bez rozmýšlení je to atmosféra dávných časů, ať už jde o dobu, kdy hra vyšla, nebo v níž se odehrává. Dále je to vypiplaný systém čtyř herních postav a jejich vlastností, jenž mi umožnil vyzkoušet do puntíku většinu nabízených alternativ a zjistit, která z nich je tou nejlepší a nejzábavnější. U mě to bylo hraní za vraha a křižáka, nebylo nic zábavnějšího, než po nepřátelích házet granáty nebo střílet explodující střely ze zbraní, s nimiž se tyto postavy předváděly.

Celkově ale pro mě hra dost znamená i proto, že v rámci FPS žánru je dosti propracovaná a ne tupá, jako řada dnešních nesmyslných FPS ovlivněných konzolovým trhem. Čiší z ní totiž zaměření se na každý detail, ať už tím detailem je styl chůze, běhu, strategie při likvidaci bossů nebo nepřeberné množství dostupných itemů a jejich používání. Kupříkladu výbušniny, za vraha šly pokládat na libovolná místa a v ten okamžik se vytvořil jakýsi řetěz, jenž explodoval s mým nebo nepřítelovým dotykem. Naproti tomu křižák ty výbušniny jen pokládal a hned zdrhal, díky okamžité explozi na místě, kde je položil.

Zkrátka komplexní first-person akce, beroucí si to nejlepší z klasických doomovek devadesátých let 20 století a navrch nabízející i něco navíc. Ač jsem už dříve jinde psal, že se mi líbily nejvíce jen některé epizody, tak nyní vím, že se mi líbí úplně všechny. Ty první čtyři tedy určitě. Druhá v jižní Americe byla skvělá díky propracovaným úkolům, množství vyžadovaných artefaktů, třetí mě ohromila prostředím starověkého Egypta a pyramid. Čtvrtá podmanivou hudbou a důmyslným systémem skrytých tlačítek. Nenašel sem je sice všechny, ale co, artefaktů jsem měl spoustu i tak. S povděkem kvituji i onen vylepšený engine, v němž mě Hexen II při opakovaném zápřahu běžel. Grafika akcelerovaná plně v OpenGL, s rozlišeními pro 22" a více palcové monitory, nebo plná podpora myši, bez nutnosti patche pro datadisk Portal of Praevus.

Taky mě poměrně překvapilo, že za Assassina jsem měl problém s mnohými temnými jezdci, a dal je za zhruba 30 min usilovného zkoušení a zjišťování, jak na ně. Zatímco s Crusaderem byli první tři bossové hračkou bez nejmenších potíží. Když se mi je podařilo skolit asi na druhý load z autosave pozice, během caa tří minut. I přes hraní na čtvrtou obtížnost legend s Křižákem, jsem silně pochyboval, zda mnou byla tato obtížnost na začátku hry opravdu zvolena. Protože s vrahem to byla fakt práce, při hraní na obtížnost třetí. Dost zřejmě záleží na zvolených zbraních, artefaktech a taktice obecně, spolu s rozdílnými vlastnostmi zmíněných charakterů. Tím pádem si určitě hru někdy projdu ještě za necromanta a paladina, s nímž jsem ji hrál kdysi poprvé, v původní a neupravené verzi.

Rovněž jsem si všiml bugu, či spíše věci notně zjednodušující postup hrou. Při likvidaci libovolného bosse, s jedno jakou postavou, se dá docílit jeho zneškodnění s přispěním kouzelné knihy a účinných střel, vydávaných některou ze zbraní. A v tom okamžiku může hráč zemřít, kvůli pronásledujícím střelám od bosse. Jenže boss může padnout také, díky nastalé mele ze strany hráče (ještě před tím než zemřel), čehož důsledkem je typický bílý záblesk a zobrazení zprávy. Proto stačí vždy počkat i při nastalé smrti, zda boss nelehl a poté jen dát mezerník. Mně se párkrát tento způsob povedl, přesto jsem raději dal load a bojoval znovu na férovku tak, abych při souboji už nezemřel.

Rozepisovat bych se tu mohl ještě dlouho, takže to shrnu. Nuda ve hře nehrozí, brzké dohrání také ne, ale mám alespoň otestováno, že první dvě epizody jdou bez problému dohrát na nejvyšší obtížnost během osmačtyřiceti hodin a to je už co říct. Protivníky má každá z pěti částí poměrně rozmanité, byť ti základní legie přisluhovačů jsou v celé hře, proto potěší i rozmanitá taktika k jejich likvidaci. Na protivníky ve druhé a třetí epizodě nejlépe platí třetí dostupná zbraň na zelenou manu, na několikeré typy golemů se hodí zbraň první, ať už ostří, pěsti nebo kladivo.


Má recenze http://www.sigil.cz/knihovna-recenze/hexen-ii/
Má originálka http://imgbank.cz/images/kgrhqjlye8.jpg