[PavelU]

Zde se pokusím vyjádřit mé dojmy z hraní modifikované verze hry Doom Eternal - (2020), kterou jsem si zakoupil dne 19. 2. 2024 za 6,99 Euro při 83 procentní slevě. V prvé řadě musím říct, že jsem nehrál Doom 2016, stejně tak nestál o to, mít hru v základní verzi, ale prostě si ji pozměnit. Neboť by měl její styl více připomínat principy klasických stříleček z minulých dekád. Možnosti grafického nastavení jsou adekvátní době vydání i možnostem dnešních displejů a PC sestav, takže si každý přijde na své, jak to vhodně poštělovat. Musím ale uvést nepěknou vlastnost s načtením rozlišení 1920x1080, přestože mám nativně 2560x1440. Při puštěné hře to způsobovalo u mé myši nekonzistenci plynulosti kurzoru, čímž bylo v podstatě nemožné s ním pohnout a zadat přístupové údaje do Bethesda účtu. Enormní vůlí a trpělivostí mnoha minut zkoušení konečně zvládnuto. Až poté šlo rozlišení změnit a kurzor přestal blbnout. Doom Eternal má několikero voleb obtížnosti, z nichž si každý vybere tu, jíž sám preferuje. U mě to byla obvyklá Ultra Violence, kterou mám naučenou z Doom 1 a 2. Tužší neřádi v ní ubírají hodně životů.

Hra obsahuje něco přes desítku misí členěných do delších kol, s jednotlivými záchytnými body, kde se vždy hra sama uloží. A i při jejím vypnutí se není nutné o nic starat. Opětovně se to načte, jak má. Podstata akce mi celkem sedla, jelikož má herní alter ego brokovnici s dostatkem munice. Odpadá motorová pila, dorážení protivníků údery z blízka a dolování z jejich těl potřebné zdroje k doplnění střeliva či životů. Nic takového já činit nemusel. Ani se starat o benzin. Akce je frenetická, potvory toho dost vydrží, je vyžadován častý přesun pozice na mapě, aby se minimalizovala šance schytání zásahu. Reakce nepřátel disponují enormní rychlostí, projektily vystřelenými z větší z vzdálenosti. Arzenál zbraní se postupně rozrůstá, lze přidávat vylepšení ke zbraním, umožňujících sekundární režim střelby. Hráč se musí veškeré zákonitosti naučit, aby v boji uspěl a dostal se dále. Nepřítel se zvládá pohybovat libovolně, s funkcí Dash. Jakoby se na dané místo v mžiku teleportoval. Design map je víceméně lineární, i když občas v něm lze všelijak zdolávat překážky, hledat zajímavá místa a podobně. Ve vytyčené linii, jíž si autoři přejí. Nelze praktikovat vertikální skoky kamkoliv, na sloupky a tak. V podobě arén, kde každé vybití neřádů odemkne další oblast. Atmosféru doplňují promítané video sekvence, k nimž nahrává rozsáhleji koncipovaný příběh, o nějž se ale moc nezajímám. Rozvržení kláves je obsáhlé, zobrazující se na HUDu, včetně přepínání jednotlivých režimů zbraně. A hra je o dost náročnější než v základu.

Tato střílečka disponuje šesti Slayer Gate oblastmi, v nichž jde o ustání nabíhající vlny zplozenců pekla. Co tak mnou vypozorováno, je to velmi obtížné i na obtížnost č. 2, z asi šesti dostupných. Pocítil jsem sice rapidní úbytek zásahů, alespoň zprvu, i déle vydržel příval slabších monster, ale ty další vlny tužších, to už bylo i tak enormně náročné. Slayer Gate by neměly být povinné, koneckonců, se dají odemknout sofistikovaným způsobem. Zahrnujícím pečlivý průzkum navštívených míst, pakliže se hráč věnuje svědomitě absolvování zdejších dobrodružství v novějším přírůstku do série Doom. A v případě jeho úspěchu v těchto výzvách, získá Empyrean Key, nutný k odemčení kapsle v jeho lodi Fortress of Doom, kde se jím dá docílit mocné zbraně Unmakyr. V první této poctivé zkoušce se dá na jednom okraji mapy uhnízdit za zdí a útočit na ně trošku krytý, kdy po pár dobře mířených výstřelech se stačí schovat, dle situace vylézt a opětovat palbu. Lékárničky bývají pohozené po okolí, ale vyplatí se jimi šetřit. V momentě výskytu odolných jedinců se jejich počty viditelně sníží, i tak ale stále umí dost znepříjemňovat průběh hraní. Snížení obtížnosti je možným řešením nezdaru hráče, ale je už na něm, v jaké fázi kampaně se k tomu rozhodne. Učinit to jde v nastavení, položka Game. Aktuální status se sám uloží.

Vývojáři implementovali do Doom Eternal prvky z plošinovek, kdo hrál např. A Story About My Uncle, má obecnou představu, jak to v praxi vypadá. Postava Doom Slayera může používat několikero typů skoku na delší vzdálenost, a to vertikálně či horizontálně. S uplatněním kombinace více kláves naráz, kupříkladu E na dané stěně spustí přichytávání se, kde lze lézt nahoru či dolu. Levý Shift je delší skok, mezerník 2x vyšší skok. Později se objeví i Dash, což je ještě delší a efektivní skok, do poměrně vzdálených částí konkrétního úseku. A tady se projevuje obrovská nevýhoda hry. A tou je obtížnost oněch pasáží s platformningem, plošinvkovým principem. Skákat po plošinách, jakýmkoli způsobem hopsat, to je bráno jako ten platforming. A to vyžaduje správné načasování a přesnost provedení. Jde o ladnost pohybů postavy, způsobenou ideálním poměrem stisku kláves v daném pořadí. Ne každý, jako třeba já, má ale tendence to stále znovu a znovu zkoušet, když se mu to nepovede. Je takzvaně nutné to dostat do rukou a precizně se to naučit. Jinak se hraní promění v nezáživné trýznění. A o to by asi málo kdo stál. Doporučuji Rivarez Mod - kompatibilní se Steam verzí hry - ke dni 19. 2. 2024. V druhé misi se dá dostat do pekelně laděné mapy, prostřednictvím portálu. V té je k sebrání účinná plazmová zbraň. Zajímavým specifikem hry je něco na způsob bažin, tekutin zakalených tak, že v nich nemůže postava skákat. To ztěžují i všelijaké nastražené pasti, ohnivé hroty, tryskající proudy ohně z děr.