[PavelU]

.
...................................... Dojmy z Expansion Packu Convergence ......................................

Těžko říci, jak nejlépe definovat expansion pack Convergence, pro Star Trek: Deep Space Nine – The Fallen. Dle mě se jedná o regulérní a plnohodnotnou počítačovou hru. Sice má neoficiální status, ten z ní ale běžnou modifikaci nedělá. Jelikož tato konkrétně, je naprostým unikátem. Jednak proto, že byla vydána šest let po vyjití původní hry a hlavně je jen jednou jedinou, pro tuto letitou klasiku v žánru akčních adventur, jíž The Fallen je. Convergence na něj plynule navazuje, když nám předkládá důvěrně známou planetu, v níž došlo k havárii lodi U.S.S Ulysses. Příběh se tedy točí okolo zmíněné lodi a vysvětluje, co bylo skutečně příčinou jejího ztroskotání.

Co musím vyzdvihnout, je grafické zpracování, které ohromovalo detailními texturami, efekty kouře nebo poměrně pěknými stíny postav. V tomto důsledku můj zastaralý počítač ale nezvládal vykreslování rozsáhlých map a objektů v nich, což se projevovalo častým spomalením plynulosti hry (zřejmě důsledek D3D rendereru). Po většinu hraní jsem si naštěstí užil bezproblémově. Hlavně díky variabilitě jednotlivých devatenácti misí, jenž oplývaly nápaditými lokacemi. Ať již v různých chodbách, základnách, venkovních prostranstvích, laboratořích či útrobách lodi USS Ulysses.

Z počátku jsem měl obavy o repetetivnost jednotlivých úrovní, díky třem postavám, mezi nimiž hra plynule střídala. Neboť mi bylo v počátečních úrovních předhozeno prakticky jedno a totéž, akorát rovnou třikrát. Procházení první várky úrovní mě tedy moc nepotěšilo, protože i přes odlišnější úkoly či procházení dveřmi a částmi, které byly dříve, za jinou postavu, zamčené či nepřístupné, byly úrovně prakticky stejné a pocit "deja vu" byl tedy dosti velký. Nebylo tak problém splnit požadované úkoly, díky znalosti úrovně a pravděpodobnosti, že i podruhé, potřetí se bude daný objekt nebo předmět nalézat na určitém konrkétním místě, které jsem již dříve navštívil v kůži jednoho z tří charakterů. V pokročilejších misích ale Convergence jednoznačně přesvědčil, že se bude jejich „opakování“ dít co nejméně. A já tak byl naplno lapen skvělou provázaností a novotou skoro každé další mise. Ćímž byl můj zážitek z hraní popohnán na tu nejvyšší možnou míru!

Herní náplň byla obvyklá, jak je u této kategorie her zvykem. Kromě likvidace nepřátel bylo potřeba plnit i zadané úkoly. Skládající se z hledání a zachraňování přeživších, sbírání a používání přístupových karet, aktivace a deaktivace různých zařízení nebo pokládání bomb na konkrétní cíle. Tyto úkoly byly relativně jednoduché, snad kromě pokládání výbušin. Protože s trikordérem prohledávat celou mapu a zjišťovat, kam bombu položit, mou oblíbenou čiností nebylo. Obecně ale musím říci, že díky tomu měla hra spád a atmosféru. Která byla dále udržována častou teleportací nepřátel. Nikde jinde než ve Star Treku nepůsobí přirozeněji, když se protivníci normálně zhmotní v prostoru. Kolikrát mě překvapili i za mými zády a já jimi byl obklíčený. Souboje tedy nebyly vždy snadné, a přestože byl ve hře autoaim, tak nebyly vyjímkou situace s nedostatkem životů nebo munice. Obtížnost brala dále v potaz i to, že každá postava měla jinačí některé zbraně. Tudíž tomu byl přizpůsoben i počet protivníků. Tam, kde jsem za Kiru a Siska zvládl přestřelku jen s fazérem, bylo za Worfa mnoho nepřátel a neustále se rojili. Nutná tedy byla účinnější taktika, skrze granátomet, miny nebo střílení do výbušných barelů. Ty byly nepostradateným prvkem pro mnohé výbuchy ve hře. Zkrátka, klasická third-person střílečka. Mám-li srovnat pojetí The Fallen s Convergence, vychází mi že, zatímco v původní hře čítaly mnohé úrovně jeden, dva úkoly a byl loading, zde byly úrovně o dost delší a s více úkoly. Rovněž se mi jejich většina i více, oproti původní hře, vizuálně líbila, k čemuž přispíval také prvotřídní level design.

Nejvíce mě na této hře udivila asi její délka, která byla na freeware poměry a dnešní dobu „pětihodinových her“ nebývale dlouhá. Mnohé mise mi daly zabrat na několik hodin reálného času. Našly se sice i takové, jež šly, nazpamět, přejít za slabou půlhodinku. Nicméně, když jsem si počet úrovní vynásobil průměrnou herní dobou cca 40 minut na každou úroveň, dostal jsem celkově dvanáct hodin a čtyřicet minut. U hry jsem ale strávil mnohonásobně delší dobu, rozprostřenou do dvou týdnů každodenního hraní. Zejména díky častým zákysům a nesplněným úkolům, kvůli nimiž jsem tento neoficální přídavek nejednou proklínal. Ale nakonec jsem vydržel, byl odměněm postupem do dalších misí, vychutnáním si častých cut-scén a závěrečného outra. To symbolicky završilo mé dohrání této skvělé modifikace, na níž mě kdysi nepřímo upozornil MickTheMage na jednom fóru. Dalším impulsem, si Convergence zahrát, pro mě byla tato recenze od Koviho.


Downloady modu a patche (The Fallen US/Europe Retail Patch 32 MB)