SWELTER
single

Tým kolem Eduarda Rostovtseva, který se před lety vytáhnul skvělým Snowdropem, představil v létě další hit s názvem Swelter. Očekávání hráčské obce bylo bezesporu vysoké, povedla se opět trefa do černého nebo hypem nabitá střela dopadla daleko od zamýšleného cíle? Právě na to si dnes posvítíme.

Zkraje uvedu, že modifikace nijak nenavazuje na předchozí dílo, ačkoli se odehrává ve stejném universu načrtnutém studiem Valve již čtvrtstoletí nazpět. Oproti zasněženému severu ze Snowdrop Escape je tentokrát herní destinací středoasijská step (kolem City 545) a časově se bavíme o období několika let po Sedmihodinové válce, kdy ještě není nadvláda invazních sil Combine tak upevněná. To platí zvláště pro venkovské oblasti, které jsou vhodným podhoubím pro rebelující skupiny obyvatel toužící žít svobodně. Kromě rebelů patřící pod Lambdu, existují též bojovníci sdružení pod anarchistickým praporem. Obě frakce sice částečně spolupracují v rámci boje s okupanty a pomoci civilnímu obyvatelstvu, začínají se však rýsovat třecí plochy. Do této situace vstupuje i hlavní postava příběhu – agent vyslaný Lambdou infiltrovat anarchistický Černý prapor a proniknout k jeho vůdci Rokimu, vysondovat tamní situaci a pak se uvidí co dál.

Příběh je tentokrát rozdělen do trojice větších kapitol, každá opět nabízí specifické prostředí a hratelnost. Řada postupů byla přejata z předchozího počinu, patrných je však několik rozdílů. Předně se jedná o větší příklon k akci, přestože zajímavé hádanky zůstaly taktéž zachovány. S posílením akce souvisí i přítomnost spolupráce s NPC, patrná především v první a poslední kapitole. Prostřední část naopak sází na větší otevřenost prostředí, k čemuž dopomáhají rozsáhlejší oblasti zdolávané pomocí džípu. Na své pouti agent potká i několik zajímavých postav, což je rozhodně příjemné oživení. A opomenout nesmím ani povedený začátek na železnici.

Samotná hratelnost příliš nevybočuje z obvyklých standardů, ale nechybí ani pár překvapení. Zpočátku pomáháte rebelům evakuovat důležité osoby mimo město, čímž se nevyhnete střetům s pěchotou CMB a jejich technikou. Často je potřeba zpřístupňovat vjezdy pro spojenecký mikrobus, ničit opěrné body nepřátel, udržovat různou techniku v chodu, atd. Kvituji přítomnost zápisníku s aktuálními cíli mise, není ovšem nezbytně nutné do něj neustále nahlížet, spíše slouží jako šikovná pomůcka v případě záseku. Změnou prošel i dostupný arzenál, tentokrát více odpovídá mateřské hře (zbraní je o něco méně, ale lze nosit více kousků jedné kategorie), raritnější hračky jsou opět trochu schovány. Potěšily mě spíše alternativní způsoby boje – hned zpočátku děláte pod palbou nosiče munice pro raketometčíka, později krmíte stacionální RPG sám. Dojde i na sniperování pozorovatelů navádějící energetické dělo legendární opakovačkou Mosin-Nagant nebo souboj s bossem pomocí ručního granátometu. Jistá hala zase připomene kultovní scénu z Matrixu či Maxe Payna. V „jezdící“ kapitole dostanete do pracek jakýsi improvizovaný gravitygun, který sice nepřitahuje předměty, ale dokáže do nich strkat značnou silou, což je zde využito pro zdolávání několika puzzlů, případně vyproštění zaseknutého džípu. Dominantním nepřítelem v této oblasti jsou zejména dotěrní antlioni, které lze zahánět mj. vibračním zařízením bušícím do povrchu. Závěr projektu je pojat vcelku velkolepě a spíše připomene některý z moderních dílů CoD.

Design úrovní je opět na výši jak po stránce estetiky tak funkcionality. Převažují zde externí prostory (pobořené ulice města, vlakové seřadiště, rozsáhlá step s opěrnými body), ale ani střetům tělo na tělo se především v poslední části rozhodně nevyhnete. Mapy jsou věrohodně zaplněny obsahem, nechybí povedené skriptové sekvence ani hezké grafické efekty. Za originální soundtrack dávám znova palec nahoru, totéž platí o kvalitním dabingu. Na prostředí je (zejména ve druhé kapitole) znatelná výrazná inspirace posledním dílem herního Metra, které jsem shodou okolností prošel začátkem léta. Celkový pocit odpovídající zasazení do střední Asie je docílen slunečným podnebím, specifickou architekturou, výzdobou bytů, oblečením postav, apod. Obtížnost není nijak vysoká, možnost doléčení je podobná jako u předchozího díla, zde přibyly pouze nositelné povzbuzující injekce a možnost dobíjení energetické vesty. Munice je také všude dostatek, policejní obušek využijete spíš na rozbíjení beden s vybavením - což je trochu opruz (kopanec ve stylu druhé Entropie mi chyběl), ale k Half-Lifu to patří odjakživa.

Kromě samotné kampaně lze projít též bonusový obsah. Vedle obligátní střelnice (otestování dostupných zbraní) doporučuji vyzkoušet zejména mapu z nedokončené modu pro oblíbený Portal. Uchvátil mě stylový úvod i několik originálních prvků co se hratelnosti týká. Sice se jedná o krátkou záležitost na 20 minut hraní, přesto stojí za to. Po dohrání jsem si posteskl, že tato hříčka není dále rozvinuta, ale třeba jednou…

Příjemně překvapí i pokročilé nastavení (týkající se především střeleckých vlastností), trochu ve stylu MModu, ale podstatně ořezanější. Hádanky jsou opět originální a vskutku dobře promyšlené (např. hrátky s elektřinou, atd.) Důležité milníky na trase jsou lemovány barevnými fáborky – zde vidím jasnou inspiraci moderními díly Tomb Raideru. Oceňuji reálné ztvárnění základen jednotlivých frakcí s kopicí detailů dotvářející nelehkou situaci v oblasti. Dále nechybí sbírání achievementů, různé vtípky nebo závěrečná volba.

I Swelter má samozřejmě své stinné stránky. Jednak je o něco kratší než předchozí počin (ale 5 hodin pařby není zrovna málo), stepní kapitole by slušelo více míst k průzkumu (některé oblasti jsou trošku sterilní), nádherně vyobrazený samopal MP7 s funkčním kolimátorem je trestuhodně slabý (asi jako v mateřské hře), takže práce s ním moc nebaví. Samostatná mapa střelnice nabízí lahve na odlákání antlionů, ale v samotné hře jsem na ně nenarazil, přičemž minimálně na jednom místě bych je setsakra využil!

Přestože mě Swelter bavil o trošku méně, než Snowdrop Escape, nedá se mu upřít snaha o větší posun směrem k moderním střílečkám. Pokud předchozí počin byl více stísněný, tajemnější a ponurejší – tak ten aktuální je otevřenější, barvitější a rozmáchlejší. Záleží na každém, jaký styl preferujete. Swelter si bere od svého předchůdce mnoho skvělého (parádní design, vysoká detailnost, nevšední hádanky, profesionální audiovizuál) a přidává ještě něco navíc (nové prostředí, propracovanější postavy, větší volnost). Každopádně se těším na další Eduardův projekt!