OFFSHORE
single

Jedna z prvních konverzí pro Ep2. Snažila se zaujmout 29 úrovněmi v devíti rozsáhlých kapitolách. Odehrávajících se v interiérech a exteriérech. Aniž by si nějak lámala hlavu s vizuální stylizací a designem úrovní. Nejdříve jsem si proto myslel, že jde o zprasenou verzi Episode Two, i kvůli depresivnímu a ponurému vzezření. Neplatilo to ale doslova, jednak proto že z hlediska designu map šlo místy o poměrně propracovanou záležitost, a druhak v ní byl postup dál a hádanky ve vyvážené obtížnosti. Nuda tak rozhodně nenastala, tuhle přišly na řadu tuhé souboje ve skladištích, prostranstvích, přístavech, halách nebo chodbách. Spolu s přemýšlením, nad tím, kudy a jakým způsobem se dostat dál. V úrovních, které byly, oproti těm na začátku hry, někde úplně jinde, zejména v Chapter 4, Chapter 6 a Chapter 9.

Z exteriérů převažovaly přístavní, pobřežní, písčité nebo tovární a strojírenské oblasti. Právě na jedné z uvedených se odehrával působivý souboj, jenž jakoby z oka vypadl tomu závěrečnému z druhé epizody. Neprobíhal ale úplně stejně a hlavně byl lemovaný písečnými dunami. Nechybělo ani auto na přejíždění hunterů a vojáků. Zatímco v původní betaverzi, jenž se spouštěla přes konzoli, šlo libovolně používat quick save a load. Tak ve finální verzi, spustitelné obvyklým způsobem, byly autosave checkpointy. Se spoléháním na ně byla ale hra poměrně frustrující a těžká. Rychlé uložení s nahráváním doporučuji nastavit na klávesy F5 a F8.

Atmosféry a spádu bylo dosahováno střídáním prostředí, využíváním nápadů při řešení hádanek, poslechu rytmické hudby, souboji s několika silnějšími vznášedly, popřípadě sledováním Combine jednotek, jak čelí šarvátkám se zombiemi, antliony a královnou. V pokročilejších pasážích souboje a protivníci houstli, tudíž nebyl problém potkat třeba Stridery nebo Huntery a osvědčeným způsobem je sejmout. Za cenu nedostatku nábojů a pronásledovatelů z řad Combine za zády. Druhou stranou mince byly všudypřítomné bugy, které dokázaly hraní znechutit. Naštěstí byl jejich počet ve finální verzi zredukován na minimum a zážitek z hraní tak byl o dost lepší, než předtím.

Stěžejní vlastností, která hráči dávala dost svobody, se ukázala být velká nelinearita některých map. V kombinaci s typickou zdejší fyzikou tak šlo řadu míst překonat, projít, navštívit celou řadou rozličných způsobů provedení. Při seskočení ze střechy na obrubník na zdi, z něj vlézt do okna, kam by jinak vedla cesta jen ze střechy či ze zatarasených dveří dole. Nebo pasáž s vrtulníkem na mostě, u jiného hraní zrovna nebyl dostatek raket, furt na mě dorážel, schovával jsem se za zničená auta, bránil vojákům v průchodu, proběhl to až na konec, kde klasicky pokračoval. Nemluvě o tom, že si šlo libovolně přistavit různé harampádí a všelijak to někde vyskákat, přeskákat. Zkrátka fůra variant. I to dělalo z téhle modifikace zajímavej klenot.

Postupem doby procházely HL2 hry od Valve různými změnami, zapříčiněnými updatováním enginu, souborové struktury, Steamu obecně, což mělo za následek znefunkčnění letitých počinů od komunity, ale ta nezahálela a jak plynul čas, vždy stačilo uplatnit nějaký neoficiální fígl, jak s pomocí nabídnuté záplaty tyto kousky rozjet. Neboť disponovaly jistou kvalitou, vyšly už strašně dávno, tím pádem jen velmi neradi by se jich lidi vzdávali, holt také nostalgie. K Offshore vyšla ona oprava v dubnu 2016, proto bez otálení mnou vyzkoušeno.

Dalo by se tedy říci, že v Offshore šlo jen o střílení, popř. házení předmětů s gravity gun a nic víc. Nebyly v něm žádné filmečky nebo NPC, až na výjimku v závěru. V této souvislosti je třeba dodat, že konec hry nedělalo problémy zvorat. Jakmile se hráč vracel na světelný most, vyplatilo se mít pro jistotu i záložní save z menu. Působivé i po letech, na novějším monitoru, s lepším nastavením barev, aktuálními ovládači, navíc s notně updatovanou grafikou, skrze Source SDK Base 2013. V přiloženém dokumentu u Offshore Fix je postup instalace popsán. Poměrně komplikovaně, ale jen zdánlivě. Já aplikoval metodu první, oficiálně doporučovanou jako správnou. Vše funguje, mod je takto plně hratelný, až do konečné fáze hry. Dle měření herní doby na Steamu, mi mod v roce 2016 zabral dvaadvacet hodin čistého času. To znamená cca jeden týden poctivý pařby, když denně hraní obětujete alespoň tři hodky.

Většina vymožeností z druhého přídavku pro HL2 byla v tomto modu využita, ač to zpočátku nebylo vůbec patrné. A jak už to u podobných kousků bývá, level design mají prakticky mizerný, za to herní dobu nevídanou. Špičková kvalita byla tedy v tomto případě nahrazena spíše kvantitou, enormní délkou a slušně odsýpající zábavou. Pro ty nejzarytější hráče a příznivce FPS, do nichž se řadím, ale přichystal tvůrce opravdu promakanou řežbu! Nic víc než bohapustá střílečka, která se dobře hrála, ale ne každému svým vzhledem sedla.