FLESH
single

Modifikace do her můžeme rozdělit na dvě základní skupiny. Do jedné z nich patří ty, které rozvíjejí mateřskou hru, tzn. vycházejí z jejího universa, nabízejí však nový herní příběh, nové charaktery, ale základní principy zůstávají neměnné. Další využívají pouze engine původní hry, ale předkládají odlišnou hratelnost, žánr i vzhled. Modifikace patřící do této druhé skupiny se označují jako totální konverze a jednou z nich je i právě recenzovaný Flesh.

Ambiciózní projekt Flesh je vlastně hororovou adventurou z pohledu třetí osoby, autoři jej na svých stránkách označují jako čistokrevný survival horor – beze zbraní, bez soubojů, ale s pořádnou dávkou adrenalinu. V kůži bezbranného člověka se pohybujete v permanentně temném prostředí a postupně odkrýváte děsivý příběh. Nepřátelé ale rozhodně nejsou imaginární, tudíž musíte šikovně volit postup hrou, aby jste se nestali jejich další obětí. Kde vám v jiných hororech od strachu pomůže plně nabitá brokovnice, zde se musíte spokojit s důvtipem a plížením za svitu baterky. Jedinou cestou jak monstra překonat je vyhnout se jim, pokud se k vám přiblíží na dotek, nastává konec hry. Jedna schopnost vám však může usnadnit postup. V oblastech zamořených nepřáteli (nejsou úplně všude), se můžete pomocí pravého tlačítka myši přepínat do jejich myslí a vidíte z jejich pohledu kudy chodí, apod. Rozhodně šikovná vychytávka pro plánování postupu.

Jako v každé správné adventuře budete sbírat předměty, řešit logické hádanky a jinak procvičovat mozkové závity. Také lze nalézt různé zápisky nebo magnetofonové pásky osvětlující příběh a podporující herní atmosféru. Ovládání je jednoduché: W,S,A,D pohyb, E použít, myš na rozhlížení (pouze v horizontálním směru), levým tlačítkem se přikrčíte a zároveň vypnete baterku (důležité pro nepozorované plížení mezi nepřáteli) a o pravém tlačítku jsem již psal. Hru lze kdykoliv uložit pomocí quicksave.

Prostředí je parádně zpracované. Domy, laboratoře, venkovní prostory i charaktery jsou navrženy velice kvalitně. Graficky je Flesh dokonalý, totéž platí pro zvukovou kulisu, ať už o doprovodné zvuky nebo hudební motivy. Snad jen některé záznamy nejsou namluveny dostatečně srozumitelně. Využitelné předměty jsou šikovně označeny pomocí jakéhosi žlutého čtverce, tudíž odpadá potíž s jejich hledáním. Příběh je dotvářen i animacemi. Hlavní devizou modu bude ale neustálé napětí a všudypřítomný strach z možného odhalení nějakou příšerou. Závěrečné pasáže jsou doslova pastvou pro smysly a zanechají na hráči hluboký dojem.

Nevím co napsat na samotný závěr. Snad jen – vyzkoušejte si Flesh nejlépe v nočních hodinách se sluchátky na uších a jistě se vám dostane „sladké“ odměny v podobě znamenité hratelnosti, kterou v každém jiném modu nenajdete. Flesh se skutečně povedl, klobouk dolů.